Magda se od doby, co se pohádali s Filipem, stávala víc a víc zádumčivou. Doma sice zastala vše, co bylo třeba, do elektronické žákovské jí chodily výborné známky, ale jediný táta viděl, jak moc je jeho dcera nešťastná. Máma situaci vnímala přesně naopak, měla radost, že Magda konečně dostala rozum a přestala dělat problémy. Máma se nezapomínala pravidelně chválit, jak skvěle její přístup funguje, a neodpustila si ani několik kousavých poznámek směrem k tátovi, že kdyby se pořád nemíchal do výchovy, určitě by tuhle puberťáckou krizi s Magdou nemuseli řešit.

      Od března byl Magdě nastaven přísný režim. Měla zakázanou velkou spoustu věcí, od rozvozů po volný přístup k internetu. Online výuku absolvovala pod tátovým dohledem v pracovně, kde měla stůl hned vedle toho jeho, takže měli navzájem dokonalý přehled o všem, co ten druhý dělá.

        Magdin pokoj zůstával od toho osudného večera, kdy se všechno pokazilo, stále nezvykle prázdný. Ukázalo se totiž, že se máma do vyklizení tenkrát pustila sama a skoro všechen nábytek zničila, když vzteky rvala dvířka z pantů, protože neměla trpělivost vytahovat vruty z dřevotřísky. A do kupování nového nábytku se ani jeden z rodičů zrovna dvakrát nehrnul.

        Telefon Magda zabavený neměla, ale nemohla ho používat. Máma na něm nastavila šestimístný kód, který znala jen ona. Magda mobil taktéž musela nechávat ležet na viditelném místě v obýváku a jakmile se šlo spát, máma si ho brala k sobě do ložnice. Až někdy v polovině dubna se tátovi podařilo mámu přesvědčit, aby Magda dostala denně alespoň hodinu, kterou bude moci na telefonu strávit, ale k překvapení obou rodičů ji nikdy nevyužila.

         Na tátově chování bylo poznat, že ho Magdina psychická nepohoda trápí, ale i on byl ve vlastním bytě malým pánem. Magdě projevoval svou podporu alespoň malými gesty, hlavně tedy různými svačinkami, které jí v průběhu dne nosil, a také tím, že si po sobě začal uklízet, aby to za něj nemusela dělat ona.

      

        Magda ten večer seděla u televize a s nepřítomným výrazem se dívala na zprávy. Dny jí splývaly do sebe, všechny měly stejnou podobu. 

      Snídaně, učení, oběd, učení, úklid, večeře, spánek.

      Znovu.

      A znovu.

      A znovu.

      Nepamatovala si, kdy byla naposledy venku, ale věděla, že to bylo více než před měsícem.

      Máma stála v kuchyni, vařila vodu na čaj a zrovna s někým telefonovala. Když hovor ukončila, obrátila se rozrušeně na tátu.

      „Tak ten Vostrý taky.“

      „Co?“ následoval tátův nechápavý hlas.

      „Ten Vostrý, jak jsme ho přijímali v pondělí, umřel.“

       Táta přitakal. Konvice pípla.

      „Magdi, dáš si taky čaj?“ ozvalo se nezvykle mile z kuchyně. Magda dál sledovala měnící se reportáže v televizi.

       Pfizer-BioNTech nebo Moderna? Která z vakcín je lepší a má méně nežádoucích účinků?

       Roušky, respirátory, aplikace, certifikát.

       Replikační číslo a počet nakažených/zemřelých.

       Skončí tohle šílenství někdy?, napadlo ji.

       „Ale já nevím, co děláme blbě. Přijde mi, že to je jeden za druhým, jsou dobrý, dobrý, odpojíme je z ECMA a do tří dnů exitus. To už můžu předpovídat!“ rozčilovala se máma.

        Táta opět cosi chápavého a soucitného zamumlal.

        Máma pokračovala: „Začalo to tím Třískou, ale ten byl morbidně obézní, tam se tomu nikdo nedivil, ale Koudelková, Žiga, Turková, to byli v podstatě mladý, zdravý lidi, tam to prostě vůbec nedává smysl…“

        Magda při zaslechnutí známého příjmení procitla a prudce se narovnala.

       „Cože?“ vyhrkla Magda, vyskočila na nohy a vtrhla do kuchyně. Tam jí nikdo nevěnoval pozornost. Máma se na ní podívala, až když ji Magda hlasitě okřikla. „Mami! Pan Tříska umřel?“

        Mámě spadla brada a bylo vidět, že přemýšlí, jestli má začít křičet taky, nebo ne.

       „Co ty o něm -“

       „Mami! Tříska umřel?“ skočila jí Magda do řeči a dožadovala se okamžité odpovědi.

        Máma se nadechla. „Jo, umřel, na konci března, ale co je tobě - MAGDO!“

        Zbytek věty Magda neslyšela, protože už byla u botníku. Vklouzla do potrhaných černobílých conversek, přehodila přes sebe první bundu, kterou na věšáku našla, a vystřelila ven z bytu.

       Filip otevřel až po pátém zazvonění.

       „Ahoj, můžu dál?“ zeptala se ho nejistě Magda.

       Filip neodpověděl. Nechal dveře otevřené a ani se po Magdě neohlédl, když se malátně vydal zpátky do obývacího pokoje.

       Magda měla pocit, že se vrátila v čase do dob, kdy jezdila jako kurýrka do Moskevské ulice. Padla na ní stejná beznaděj, jako tenkrát v bytě pana Třísky. Když procházela úzkou chodbou vedoucí do nitra bytu, podle nepořádku poházeného po zemi poznala, že Filip očividně bojuje se svým trápením stejným způsobem, jako to dělal jeho táta – Filipovým lékem a zároveň drogou však nebylo jídlo, ale alkohol a cigarety.

        Magda stála ve dveřích a mlčky sledovala zkázu, která se před ní zhmotnila. Filipův obývací pokoj vypadal jako squatterské doupě. Cigaretový dým halil pokoj do kouřového oparu a Magda by moc ráda věřila, že všechny ty lahve od tvrdého alkoholu a plechovky od piva a energy drinků Filip vypil s kamarády a ne sám. Mezi prázdnými lahvemi ležícími v koberci pod stolkem poznala i tu od luxusního rumu, který mu tenkrát v březnu přinesla Sára.

        Filip seděl shrbený na gauči, s krví podlitýma, unavenýma očima sledoval film, který běžel na televizní obrazovce a před jehož extrémně násilným obsahem musela Magda odvracet pohled.

       „Jak se máš?“ zeptala se ho opatrně.

        Filip se usmál, ale koutky mu nevystoupaly na tváři nahoru, ale klesly dolů a zkroutily mu pusu do posmutnělého úsměvu. „Fajn.“

        Magda se dívala na jeho nezvykle dlouhé vlasy, jejichž přední prameny mu sahaly až k bradě. U odrostlých kořínků Magda poprvé za dobu, co Filipa znala, viděla jejich pravou hnědou barvu.

       „Tohle je všechno, jenom ne fajn, Fílo,“ podotkla a ukázala kolem sebe.

        Filip neodpověděl.

        Pokoj zaplnil pláč a zoufalé naříkání vražděných ve filmu. Magdu z celé ponuré atmosféry začal bolet žaludek.

       „Máma… máma říkala, že tvůj táta umřel,“ pokračovala Magda a objala se rukama. Bylo jí chladno a potřebovala se utěšit.

        Filip se uchechtl. „Ochrana osobních údajů v praxi, co,“ poznamenal ironicky a natáhl se po lahvi vodky. Tu už zřejmě ani nezavíral, jak často z ní pil.

      „Proto tohle? Stýská se ti po něm? Chybí ti?“ vyptávala se Magda a udělala dva kroky vpřed, protože si přála zachytit jeho pohled. On se ale stále vyhýbal očnímu kontaktu a to ji někde uvnitř trýznivě zraňovalo.

      „Stýská? Po něm?“ podivil se Filip. „Ne, nestejská. Oslavuju,“ zamumlal opile.

      „Fílo, to neříkej,“ vyhrkla zdrceně Magda a stoupla si přímo před něj. „Takovej nejsi, neříkej takový věci.“

       Podle Filipova znechuceného výrazu naprosto přesně věděla, co jí chce říct. Že ona ho vůbec nezná. Ta slova ale raději zapil další vodkou.

       Magda chvíli stála mezi ním a televizí, ale když viděla, že se Filip dívá skrz ni, pochopila, že ho nedokáže přinutit, aby se jí podíval do obličeje. Povzdychla si. Otočila se a vydala se po té malé místnosti tam a zpět. S každou další lahví, kterou viděla, jí docházelo, jakých ohromných rozměrů Filipův žal dosahuje, když potřeboval tolik alkoholu, aby ho otupil.

       Magda si klekla a začala bez přemýšlení poklízet. Byla to jediná věc, u které cítila, že by mohla alespoň trochu pomoct.

      „Přišla jsi uklízet?“ rýpl si Filip. Jeho hlas zněl jako smirkový papír.

       Magda se zastavila a svěsila hlavu. Filip má pravdu, co to dělá? Nepořádek je to poslední, čemu by se měla věnovat. 

       Položila pošlapané plechovky zpátky, odkud je vzala a otřela si mokrou dlaň o kalhoty. Vstala, založila si ruce na prsou, přešla k oknu a zadívala se z něj.

      „Co Sára?“ nadhodila Magda neutrálně.

      „Ty s ní nedáš pokoj, co?“ ohradil se Filip zostra. „Co Vasil?“ zeptal se a v hlase se mu odrazil pohrdavý tón.

       Magda povytáhla obočí. „Já se ptala první.“

       Filip si odfrknul a znovu vyhledal útěchu v průhledné tekutině. „Kdo myslíš, že mi přišel říct, že táta umřel?“ zeptal se řečnicky a otřel si rty hřbetem ruky.

       Magda taktně mlčela. Očima přecházela po bohatých korunách rozkvetlých sakur, kterými byla lemovaná celá Javorová ulice.

       „Neměla by se takhle ulice jmenovat Sakurová? Vždyť tu není ani jeden javor,“ zamyslela se nahlas Magda. Filip nic neříkal, pak pokýval hlavou a vyndal z kapsy šedých teplákových kalhot krabičku cigaret a zapálil si.

      „Byly tady, ještě když jsem chodil na základku. Pak je jednou o prázdninách pokáceli. Nějaká houba nebo co.“

       Magda se na Filipa dlouze zadívala a vidět ho, jak v ohbí mezi prsty a dlaní drží cigaretu a usilovně tahá kouř do plic, jí přišlo jako něco natolik nevhodného, že se chtěla rozběhnout a cigaretu mu z úst vytrhnout.

      „Jste se Sárou zase spolu?“ zeptala se Magda místo toho nahlas, skoro proti své vůli. Nutně potřebovala znát odpověď na otázku, která ji celé ty dva měsíce mučila.

      Filip dlouze potáhl z cigarety a přidržel si látku nohavice, aby si mohl nohu pohodlněji složit pod sebe. „Ne, nejsme. Nejsme a nic jsem s ní neměl,“ odmítl razantně, vydechl kouř a pokračoval: „Ne, že by se mi teda nesnažila lízt do postele. Prej, abych přišel na jiný myšlenky. Kdy jindy zapomeneš na to, že ti exnul táta, než tím, že budeš šukat s bejvalkou, víš co.“

       Magda mlčela a pozorně sledovala Filipův výraz v obličeji. Bolelo ji slyšet ho takhle mluvit, současně se jí však ulevilo, když ji utvrdil v tom, že se se Sárou nijak nezapletl, i když očividně prožíval těžké období.

       Filip se díval na stolek před sebou. Chvíli přemýšlel, zakroutil hlavou a pak dodal: „Sára si vždycky myslela, že postel všechno spraví.“

       Magda se jemně usmála. „A nespraví?“

       Sama slyšela, jak návodně ta otázka zněla. Jako by snad za sebou měla spousty zkušeností, kdy neshody ve vztahu vyřešila vášnivým milováním. Magda nikdy neměla vztah, natož sex. Proto vůbec netušila, proč takovou věc řekla, navíc tímhle tónem.

       Filip k ní zvedl oči a konečně se na ni podíval.

        Magdě na těle vyskočila husí kůže, když se její pohled střetl s tím jeho. Klima v pokoji se ve vteřině změnilo a najednou se tam nedalo dýchat.

         Filip odhodil cigaretu do poloprázdné skleničky. Aniž by z Magdy odtrhl oči, jako ve zpomaleném filmu vstal a vydal se jejím směrem.

       Magda ztěžka polkla. Mapovala každý Filipův pohyb. Jeho kroky byly pozvolné, opatrné, jako by byl na lovu a nechtěl svou kořist vylekat.

       Cítila, jak se jí pod jeho lačným pohledem zrychluje dech a stává se mělčím. Díval se na ni tak upřeně, že vypadal, jako že je odhodlaný vzít si, cokoliv bude chtít. Magdu ta alkoholem vyvolaná přímočarost na jednu stranu děsila, ale mnohem víc ji vzrušovala.

       Jakmile se k ní přiblížil na dosah ruky, Magda sama začala couvat ke gauči. Filip do ní oběma rukama strčil, když se jí za nohama objevila pohovka, a Magda tvrdě dopadla na záda.

       Nastala dlouhá chvíle roztřeseného ticha, kdy se snažila přijmout, že chvíle, jejíž podobu si v hlavě vystavěla na milion způsobů, je tady.

       Filip se k ní sehnul, hrubě ji políbil na krk, do kterého ji i trochu kousnul, jako by ji chtěl potrestat, a pak jí začal z boků stahovat úzké džíny. Magda mlčky ležela a bojovala o každý nádech, vzduch jako by jí nechtěl vstoupit do plic a zadrhával se v krku.

        Filip neztrácel čas a Magda najednou ležela na gauči jen v tričku a ponožkách, její kalhoty i s kalhotkami Filip odhodil za sebe. Magda se za myšlenku, která jí vyvstala v hlavě, peskovala, ale nemohla nevidět podobnost s prohlídkou u ženského lékaře. Tam ležela na křesle podobně odhalená, s koleny taktéž od sebe, s ponožkami na chodidlech. Jen stud, který jí barvil tváře do tmavě červena, byl teď tisíckrát větší, když Filip nenasytným pohledem hladově zkoumal její tělo.

        Filip si přetáhl tričko přes hlavu a klekl si před Magdu na zem. Chytil ji za boky a prudce si ji po gauči přitáhl k sobě.

       „C-co?“ koktala stydlivě Magda, když zahlédla Filipovy rty centimetry od svého klína.

       „Co co? Holky mají přednost, ne?“ řekl zastřeným hlasem. Sklonil hlavu a jeho tvář zmizela za oponou ze stříbrných vlasů.

       S nečekanou něžností ji políbil na vnitřní stranu stehna a Magdě se z pusy vydral drobný sten. Položila se zpátky na záda a zavřela oči.

        Podobně jako v den, kdy ji Filip na stejném místě na gauči líbal na ústa, nepokračoval v ničem, co Magda sama nechtěla. Jako by čekal, až ho navede tam, kde přesně chtěla jeho polibky cítit.

        Magda nikdy nic podobně vzrušujícího nezažila a naprosto se ztratila v intenzitě, s jakou jí Filip svými ústy dráždil na nejcitlivějším místě na jejím těle. Napínala se, kroutila, tiše kňourala, chytala se rukama všeho okolo, aby si trochu ulevila. Nedokázala jen bez hnutí ležet a přijímat rozkoš, kterou jí Filip přinášel, potřebovala se hýbat.

        Po několika minutách se Magdě podél páteře začalo formovat napětí, které bylo jako jediné alespoň trochu známou veličinou v moři nových prožitků. Mělo však mírně odlišnou podobu, než když se Magda uspokojovala sama. Začínaly jí silně brnět nohy i ruce a ona tušila, že k vyvrcholení už chybí jen kousek.

       Chtěla ho vidět. Chtěla ten intimní moment s Filipem prožít. Vidět jeho krásné oči jako tu poslední věc předtím, než se vydá do ráje a zpět.

       Otevřít víčka byl nemožný úkol. Tělo už ji skoro vůbec neposlouchalo. Všechno se dělo zcela samovolně a ona už neměla žádnou moc zvrátit, k čemu se schylovalo.

       S vypětím sil zvedla hlavu a podívala se na něj.

       Filip k ní upřel oči.

       V tu chvíli se veškeré kouzlo okamžiku rozplynulo a ona se na svět znovu dívala zcela střízlivýma očima. Vzrušení, u kterého před chvílí hrozilo, že dosáhne svého vrcholu, beze stopy zmizelo. Jako by někdo na Magdu vylil vědro ledové vody a ona se jako lusknutím prstů probrala z nádherné iluze. I když ji Filip laskal stále tím samým způsobem, najednou nebyla schopná nic cítit. Zamrkala. Sledovala tu hrůznou scénu před sebou a nerozuměla, proč ji předtím přehlížela. Pohled na Filipa v zátiší obývacího pokoje, jehož tragický stav byl zhmotněním jeho zármutku, s ní hluboce otřásl.

      Nedokázala vnímat nic jiného, než Filipovy oči, které se neurčitě dívaly kamsi vpřed. Filip byl tak opilý, že na Magdu ani nedokázal zaostřit pohled.

      Libor a Blanka, vyskočilo Magdě v hlavě najednou a žaludek se jí bolestivě sevřel. Jak si mohla být jistá, že Filip dělá, co chce, když je pod vlivem? Byl by s ní, i kdyby byl střízlivý?

      Alkoholem vyburcovaná bezuzdnost, se kterou k ní před čtvrt hodinou přistoupil, jí najednou nepřišla vzrušující, ale hluboce znepokojivá.

      „Fílo, přestaň… přestaň, prosím,“ zastavila ho Magda, když ho něžně chytila za tvář a odtáhla jeho obličej ze svého klína.

        Filipův obličej jako by byl rozdělený na dvě poloviny. Ústa se mu zeširoka usmívala, ale oči měl plné slz a obočí bolestně svraštělé. Magdě se rozbušilo srdce, když viděla tu rozpolcenost.

        „Co? Zase sis vzpomněla, že jsem to já a ne on?“ smál se ztrápeně, hlas mu u toho přeskočil a slzy se mu rozlily na tváře.

         Ani nevěděla, co přesně se potom stalo, protože sama propukla v beznadějný pláč. Všechno bylo špatně. Plakali, drželi se v roztřeseném objetí a jeden druhému se omlouvali. Oba je dusilo zoufalství, že i když se společně chtěli vydat správnou cestou, ani jeden z nich nevěděl, jakým směrem to vlastně je.