- 14-

      Jediné, co v ledničce našli, bylo plato s osmi vajíčky, scvrklá mrkev, poloprázdná lahev kečupu a prošlá šlehačka ve spreji. Oba si obsah ledničky mlčky prohlíželi, Magda měla ruce založené na prsou a Filip si zamyšleně mnul rameno.

      „Máš alespoň vajíčka,“ pronesla Magda s nadějí v hlase a posunula je po prázdné polici, možná doufala, že se za nimi možná ještě něco objeví. Filip pokrčil rameny.

      „Ty mi dneska dal Eda v práci.“

      „Eda? V práci?“

      „Jo, Eda. Jeřábník.“

       V Magdě Filipova odpověď vyvolala řadu dalších otázek.

      „Jakej jeřábník?“

      „Jeřábník. Ty nevíš, kdo je jeřábník?“

      „Ježiši vím, kdo je jeřábník.“

      „Tak Eda je jeřábník.“

       Magda se rozesmála. „To jsem pochopila, ale jakej jeřábník, v jakej práci? Ty chodíš do práce?“

      „Chodím, no,“ Filip povytáhl obočí a nevzrušeně se zadíval na Magdu. Ta mezitím vyndala vajíčka a unavenou mrkev z ledničky a položila je na linku.

      „Myslíš jako brigádu při škole? Hele, máš škrabku? A pánev?“

      Filip zůstal stát, chvíli přemýšlel a pak odpověděl: „Nemám.“

       Magda se zarazila. Myslela, že si Filip dělá legraci, ale když začala procházet jednotlivé skříňky a šuplíky, zjistila, že Filipova kuchyň nemá ani to nejzákladnější vybavení. Měl všehovšudy jeden hrnec s upadlým uchem, tři talíře, dva hrnečky, pár kusů hliníkových příborů a jeden tupý kuchyňský nůž.

     „Jak s tímhle můžeš vařit? Vždyť tu nemáš vůbec nic… tady není ani prkýnko…“

      Filip s křivým úsměvem otevřel jednu ze skříněk a vytáhl dva pytlíky s instantními nudlemi. „Na tohle toho moc nepotřebuješ.“ 

     Magda protočila oči a vzala mu pytlíky s nudlemi z ruky. Dala vařit vodu do rychlovarné konvice, do hrnce kápla trochu vody a rozklepla do něj dvě vajíčka.

      „Kolik ti vůbec je? Já myslela, že jsi ještě na střední… nebo na vejšce.“

      „Osmnáct.“

      „A ty už máš po matuře?“ zajímala se Magda a zběžně se po něm podívala. Filip zůstával opřený o pracovní desku a sledoval, jak Magda škrábe gumovou mrkev a krájí ji na nudličky.

     „Ne, já mám jenom základku.“

      Magdě vystřelilo překvapením obočí vzhůru, ale neřekla na to nic. Filip si bedlivě prohlížel její výraz a dodal:      „Na začátku třeťáku jsem se na to vykašlal. Nedávalo mi to smysl.“

      „Co přesně ti nedávalo smysl?“ zeptala se Magda jedovatě. „Mít maturitu? Maturita je důležitá,"“ namítla a v hlase se jí odrazil pohrdavý tón. Filip se zavrtěl na místě a založil si paže před sebe.

     „Tak pro někoho možná, pro mě nebyla.“

     „Třeba ne teď, ale až budeš chtít lepší práci – “

     Filip se tiše a hořce pousmál. „Nemyslím si, Magdo.“

     Magda zalila nudle v hlubokých talířích vodou, přikryla je a stáhla vajíčka z ohně.

     „Takže základka a co? Děláš na stavbě?“

     „Jo. Máš s tím nějakej problém?“ vypálil Filip okamžitě, jako by to bylo téma, u kterého byl zvyklý se bránit. Magda se vyhýbala jeho vyzývajícímu pohledu. Posypala nudle kořením a zamíchala je.

      „Ne, jen si myslím, že nechat střední ve třeťáku je úplně mimo,“ pronesla hraně bez zájmu, na změklé nudle položila vajíčko a ozdobila je nestejnými proužky mrkve, s tupým nožem je nešlo nakrájet lépe.

     „Mám se dobře, Magdo. Vydělám si, můžu si pořídit co chci,“ odpověděl Filip dotčeně a vzal si od Magdy talíř s nudlemi.

     Magda se zašklebila. „Máš se tak skvěle, že nemáš ani na škrabku a prkýnko… a ledničku bez jídla, to se fakt máš.“

     Filip se zastavil v půlce pohybu a bleskl po ní očima. Když viděla jeho pohled plný bolesti, okamžitě zalitovala, že se nechala unést a řekla něco, co ho očividně hodně ranilo. Filipovi se v očích objevilo tolik emocí, od vzteku po smutek, bylo vidět, že bojuje sám se sebou, aby jí nevmetl do obličeje něco, čím by jí obratem vrátil bolest, kterou mu způsobila.

     „Sorry!“ vyhrkla dřív, aniž by vlastně věděla, co říct. Nechtěla od něj slyšet žádnou jízlivou poznámku, nechtěla, aby jí ublížil zpátky. „Fakt sorry, hele, já… “

     Filipovi ještě chvíli cukaly koutky. Pak rezignovaně vydechl, odvrátil od ní pohled a zadíval se na zeď před sebou.

     „Vezmem si to do obýváku?“

     Magda přikývla a bodlo ji u srdce, když ho viděla odcházet z kuchyně s rameny svěšenými k zemi.

      Magda i Filip se každý věnoval své večeři a předstírali, že jsou zaneprázdněni jezením natolik, že nemají čas vracet se k události v kuchyni. Magda se několikrát pokradmu zadívala na Filipa, jak s talířem na kolenou a s ohnutými zády bojuje s volským okem a s nepřítomným pohledem, zřejmě lapený ve změti svých myšlenek, se ho snaží hranou vidličky nakrájet.

      Magda si do pusy strčila další sousto a s těžkým pocitem v žaludku ho převalovala na jazyku.

      „Nechceš nůž?“

     Sakra, to vůbec nebylo to, co chtěla říct. Promiň. Promiň, někdy jsem prostě taková, říkám věci, o kterých vím, že lidem ublíží, a říkám je schválně. Je to jako obrana, víš? Ale tobě jsem nic takovýho říct nechtěla. Tobě ne… tak proč, proč mi to vylítlo z pusy?

     „Ne, dík, v poho,“ odpověděl Filip, hlas se mu trochu zadrhnul v krku.

     Ne, není to v poho.

     Promiň.

     Zvedni oči a podívej se na mě, jak je mi to líto.

     „Okej,“ řekla Magda, pokrčila neurčitě rameny a zapíchla vidličku do nudlí.

     Bylo půl osmé a Magda s Filipem seděli na gauči, každý na opačném konci, Filip se díval na japonský anime seriál a Magda listovala sociálními sítěmi. Moc toho nenamluvili, ale alespoň už nebyl ve vzduchu dusný oblak nevyřčených slov, který se mezi nimi vznášel během večeře.

     Filip si s hlasitým lupnutím protáhl ruce nad hlavou, jednu nohu si opřel o hranu stolku a druhou si složil pod sebe. Ten pohyb přilákal Magdinu pozornost, a aniž by jakkoli změnila svoji polohu, zaostřila z displeje telefonu na Filipa. Ten se soustředěným výrazem sledoval závěrečný boj, ke kterému očividně směřoval celý seriál, a nervozitou si trhal kůži na dolním rtu.

     „To je hnus,“ poznamenala Magda, když zahlédla, jak se někomu po seknutím katanou valí vnitřnosti z břicha. Filip byl tak uchvácený celou scénou, že na Magdinu poznámku nijak nereagoval, bylo otázkou, zda ji přes zvuk bitvy vůbec slyšel.

     Magda se znovu zadívala na displej telefonu a dál projížděla Instagram. Když překlikla na hlavní stránku, bylo to, jako by ji někdo nakopl do žaludku.

      Dívala se na Vasilův nejnovější příspěvek. Byla na něm jeho štíhlá postava – nejdříve se Magdě zdálo, že je vyfocená před bílým plátnem, až později si uvědomila, že Vasil stojí ve sněhu, bosý, jen v černých džínách a bílém tričku, s rukama založenýma před tělem, a zápěstí mu zdobí černé matné hodinky s velkým ciferníkem. Na několika dalších fotkách ve slidu byly detailně vyfocené jak na jeho ruce, tak v krabičce nebo položené na dřevěném podstavci.

      Svět kolem Magdy přestal existovat. Byla jenom ona a ta fotka, vír myšlenek v hlavě a splašené bušení srdce v hrudníku. Očima procházela každý jednotlivý detail; prameny Vasilových vlasů, které jako obvykle překonávaly jakékoli fyzikální zákony a vypadaly skvěle jako vždy, obrysy svalů rýsující pod kůží, která měla na různých částech těla rozdílný odstín – na rukou vypadala skoro bíle až do modra, rty a tváře byly mrazem zbarvené do tmavě červena. Magda se v myšlenkách přenesla do místa, kde se focení odehrávalo, a představovala si, jaká asi Vasilovi musela být zima. Viděla se, jak by stála opodál, se zamilovaným úsměvem na tváři a jeho bundou na rukou by ho tiše podporovala. A až by dofotil, tak by ho rozmazlila hrnkem teplého kakaa z termosky a vřelým objetím.

      Jaké by to asi bylo políbit ho na tu červenou zmrzlou pusu?

     „Kdo to je?“ slyšela vedle sebe Filipův hlas. V tu chvíli by Magda leknutím vyhodila telefon do stropu, kdyby neztuhla, ne však chladem, ale studem. Vůbec si nevšimla, že se Filip po skončení seriálu vytratil do koupelny a když se vracel, uviděl ji fascinovaně zírat na Vasilovu fotku ve sněhu.

      „Nikdo,“ zamumlala Magda poplašeně a rychle posunula fotku nahoru. Filip vzal její ruku s telefonem do své a prstem přejel zase zpět.

      „Ty ho znáš?“ zeptal se se zájmem a zadíval se na fotku před sebou. Magda přes vyschlý krk protlačila Vasilovo jméno a informaci, že je to její spolužák ze třídy. Filip zkoumavě naklonil hlavu a pokrčil čelo.

     „Dost basic… a ty skinny džíny… uf.“

      Magda se dívala společně s Filipem na Vasilovu fotku v telefonu a přemýšlela, že má Filip pravdu –  ty kalhoty si stoprocentně zasloužily sundat a Magda by Vasilovi s tím sundáváním moc mile ráda pomohla.

    S horkostí stoupající do tváří a s myšlenkou na Vasilovy džíny pohozené na podlaze vedle její postele se Magda pokusila telefon vypnout a zastrčit do kapsy džín, ale Filip ji zastavil.

     „Můžu si ho půjčit? Chci se na něco mrknout…“

     Sotva Magda Filipovi telefon podala do ruky, okamžitě jí zatrnulo, když si uvědomila, že je Filip jen pár kliků od konverzace s Vasilem, kde by jako poslední zprávu viděl fotku jejího zadku v krajkovém prádle.

     K Magdině úlevě tam ale Filipovy kroky vůbec nevedly. Filip se se žuchnutím posadil těsně vedle Magdy a zadal do vyhledávání Urban & Techwear Polska.

      Magda se dívala Filipovi přes rameno a chvíli tápala, proč zrovna tohle Filip zadal do vyhledávače a co má na fotkách vlastně vidět. Když se ale zaměřila na obličej kluka, který stál na fotkách modelem, poznala v něm Filipa, jen o několik let mladšího. Měl hnědé, na krátko ostříhané vlasy a na čele a tvářích akné. Magdě se na tváři objevil potutelný úsměv.

     „Tak to je sladký.“

     Filip se potěšeně zazubil a začal fotkami listovat.

     „To mi bylo patnáct, kámoš mě překecal, jestli bych nešel jeho strejdovi fotit oblečení.“

     Magda se naklonila k Filipovi, aby na fotky lépe viděla. Filip na nich vypadal o dost jinak než teď a nebylo to jen barvou vlasů – v obličeji byl kulatější, i postavu měl širší a méně vyrýsovanou. Na to, že měl být Filip na téhle fotce jen o rok mladší než ona a Vasil, přišla Magdě Filipova tvář neúměrně nedospělá.

     Největším rozdílem, kterého si Magda okamžitě všimla, nebyla Filipova postava ani vlasy, ale jeho oči. Ačkoliv měly stejnou barvu i stejný tvar, výraz za nimi byl úplně jiný. Na fotkách se jeho oči smály, i když se tvářil vážně. S každou další fotkou, na kterou překlikl, viděla Magda ten rozdíl mezi patnáctiletým a o tři roky starším Filipem stále víc a víc. Potlačila nutkání se na Filipa zadívat a zjistit, jestli za těma modrýma očima tu jeho bezstarostnou verzi ještě zahlédne.

     „Ježiš a tady jsem zakopl o pražec a on to vyfotil zrovna, když jsem letěl na hubu. Ale jak to vypadá umělecky, co?“ rozesmál se Filip nahlas a na krku mu poskočil ohryzek. Magda zvedla ústní koutek v náznaku úsměvu a nejistě po Filipovi zašilhala. Z obličeje přes jeho vlasy viděla jen nos, ale když posunul na další fotku, viděla, jak celý ztuhl.

     Nejdřív nevěděla, co se stalo, ale když očima sklouzla na displej telefonu, uviděla ho na produktové fotce s nějakou slečnou. Byla stejně vysoká jak on, opírala se o jeho rameno loktem a oba zamyšleně hleděli někam do dálky. Magda tázavě zvedla oči k Filipovi a posunula se na gauči tak, aby mu viděla do tváře.

     „Kdo to je?“ zeptala se Magda a vzala si telefon do ruky. Chvíli to vypadalo, že Filip neodpoví, ale pak vydechl.

     „Sára.“

      Magda už se chtěla zeptat, kdo je Sára, ale odpovědi se jí dostalo záhy. 

      Na další fotce stál Filip se Sárou v objetí a líbali se.