Bylo půl třetí v noci a Magda společně s Filipem ležela na zemi v obýváku mezi poházenými polštáři a podsedáky. Dívali se do stropu, Filip si hrál s malým pleteným míčkem, házel si s ním nad hlavou a Magda si z náhodných pramenů popaměti pletla tenké copánky. Televize už byla dávno vypnutá a hudba ze Spotify se přestala přehrávat někdy před hodinou, když se Filipovi vybil telefon.

      „A stalo se to ještě někdy potom?"“ zeptal se po chvíli mlčení Filip. Magda zavrtěla hlavou.

      „Ne, pak už ne.“

      „Už to všem leze na mozek, ten covid. Jsme všichni zavřený doma, nikam nesmíme, všude samý zákazy… ani nemusíš nic provést a už ti mávaj před obličejem výhružkama a pokutama. Nedivím se, že – “

      „Co, že můj táta škrtí mou mámu?“ skočila mu do řeči Magda. Filip se okamžitě nadechl k odpovědi.

      „Ne, ne, Magdo, takhle jsem to nemyslel. Já ho vůbec neomlouvám, jo? Chtěl jsem jenom říct, že je to prostě náročný období… oukej? Asi ani pro jednoho z vašich to není snadný, každej to má těžký jinak. Z toho, co jsi říkala, tak tátu vykopli z hodně dobrý práce, nemůže žádnou podobnou najít a máma dře od rána do večera v nemocnici. Tak neznám moc chlapů, který by byli v pohodě s tím, že se jejich ženská může strhat a oni musí bejt doma.“

      Magda na to nijak neodpověděla. Nikdy si vlastně nepřipustila variantu, že by tahle situace mohla tátu tížit. Nikdy v životě ho neviděla v nesnázích, ztraceného v myšlenkách, že by se strachoval o to, jak jakýkoliv problém, pandemii nevyjímaje, překonají. Magda si tátův stoický klid vykládala tak, že mu současný stav věcí vyhovuje. Ale jak si mohla být jistá? Táta jí nikdy neříkal žádné negativní věci, ty od ní držel vždycky co nejdál, jako by před nimi chtěl svou malou holčičku za každou cenu ochránit. Co když si dělal velké starosti a Magda to jen neviděla?

       Filip házel míčkem teď skoro až ke stropu a párkrát se mu podařilo, aby mu míček spadl zpátky přímo do ruky, aniž by se ho snažil chytat. Magda si na prst natáčela ten nejtenčí copánek a sledovala, jak se na svém konci pomalu rozplétá.

      „Jaký to je?“ zamumlala potichu Magda. Za hlavou stále slyšela měkké rytmické zvuky, se kterými míček dopadal Filipovi do dlaně.

      „Jaký je co?“

      „Mít sex. Jaký to je?“ rozvedla Magda svou otázku. Nastalo ticho. Pak slyšela, jak se Filip posunul, zřejmě se otočil na bok čelem k ní.

      „Je to skvělý.“

      „Tos mi toho teda řekl,“ uchechtla se Magda, „jaký je to pro tebe jako pro kluka?“

      „Je to… já nevím, úplně jak to popsat. Je to jako… jako návrat domů?“ řekl Filip tiše a pak se tomu sám nervózně zasmál. „Ježiš, já nevim, to se hrozně blbě vysvětluje. Prostě… je ti tam hrozně dobře, jako kdybys tam odjakživa patřil, kdyby do sebe najednou všechno zapadlo… a když to skončí, je to jako bys dosáhla cíle, ke kterýmu jsi celou dobu běžela.“

      „A jako kluk, cejtíš tam… co? Teplo a ehm… mokro?“

      „Cejtíš všechno,“ odpověděl Filip tónem, který Magdě vehnal krev do tváří. Překvapeně těkala očima po pokoji a snažila se zpracovat pocity, které jí vířily pod pupíkem. „A je to úplně jiný, když to děláš s někým, koho máš rád,“ pokračoval Filip a jeho hlas zase zněl stejně, jak na něj byla zvyklá, „a věřím, že je to ještě lepší, když tě ten druhej má taky rád.“

       Magda na tu informaci nebyla schopná nijak zareagovat, i když měla pocit, že na to Filip možná tak trochu čekal. S náhlým pocitem trapnosti si sáhla za ucho a vytáhla další pramen a začala si na něm dělat uzlíky. Filip se zvedl na lokti a objevil se jí přímo nad hlavou.

      „Už mi řekneš, co je? Dneska už je to podruhý, co jsi s tím začala,“ připomněl jí Filip a zašklebil se. Magda mu pravou rukou zatlačila do čela, aby jí zmizel z dohledu.

      „Jenom se… informuju.“

      „Á, tak to jo,“ rozesmál se Filip a zase si lehl zpátky na záda. Magda se snažila udělat na prameni uzel, který by se nerozmotal, ale po pár pokusech to vzdala a nechala ruce volně spadnout vedle těla.

      „Nejlepší kámoška – “ začala Magda a nebyla si jistá, jak chtěla pokračovat. Chtěla Filipovi vyprávět všechno? Že je její nejlepší kamarádka po operaci kvůli těhotenství, do kterého ji možná přivedl kluk, do kterého byla zamilovaná?

      „Už měla sex?“ odtušil Filip a dokončil za ni větu. Magda pokývala hlavou na souhlas.

      „Jo, a… asi s Vasilem,“ vypadlo z Magdy a nedokázala zabránit zklamanému povzdechnutí, které z ní vyšlo. Před očima se jí znovu objevila Filipova hlava.

      „To je ten s těma otřesnýma džínama?“

      Magda se uchechtla. „Jo, přesně. Ten s těma otřesnejma džínama.“ Filip chápavě potřásl hlavou a zadíval se na zeď před sebou. Magdě se najednou naskytl výhled na spodek jeho čelisti a stín jeho ohryzku. Musela uznat, že ten pohled s ní dělal docela zvláštní věci. „Já moc nevím, na čem s ním jsem,“ rozhodla se pokračovat opatrně, „nikdy jsme se spolu moc nebavili, ale teď jsme si posílali nějaký… ehm… fotky a – “

      Filip okamžitě bleskl očima zpátky k ní.

      „Magdo, snad jsi neposílala – “

      „Nic hroznýho, fakt! Není tam nic vidět!“ hájila se Magda urputně, když viděla, jak se na ni Filip rozčileně mračí. „Nefotila jsem žádný… sprosťárny… a navíc si fakt dávám pozor, aby mi tam nebyl vidět obličej,“ dodala trochu tišším hlasem, jako by to snad mohlo Filipa trochu uchlácholit. Filip se mračil pořád stejně, ale i tak měla Magda pocit, že to zabralo a že Filip vypadá o něco klidněji než před chvílí.

      „Tohle není úplně prdel, Magdo. Co když – “

     „Ne, to by neudělal,“ bránila Magda Vasila okamžitě, když vytušila, na co Filip naráží.

     „No, to si buď jistá, že to stopro viděli i jiný lidi než on.“

      Magda rozhořčeně zalapala po dechu. „Hele, ty ho vůbec neznáš, takže – “

     „Možná neznám jeho,“ skočil jí do řeči Filip podrážděně, „ale znám přesně tyhle frajery, jasný? A někteří jsou fakt takoví kreténi, že to klidně ukážou komukoli, kdo má oči.“

      Magda se té představě upřímně zasmála a mávla nad ní rukou. „A proč by prosím tě něco takovýho dělal?“

      „Nevím, třeba aby se pochlubil kámošům?“ zauvažoval Filip nahlas a nechal otázku mezi nimi nepříjemně viset. Magda se zarazila, když si uvědomila, že přesně tohle provedla s Vasilovou polonahou fotkou ona. Ukázala ji bez váhání Blance, jen co se jí naskytla příležitost.

     Do hajzlu.

     Filip si naštěstí nevšiml vnitřního boje, který se v Magdě rozpoutal. Ztratil se Magdě ze zorného pole a se žuchnutím se svalil zpátky do polštářů.

     „A co, pomohly ty fotky nějak a bavíte se teď spolu víc?“ zeptal se po chvíli neutrálním tónem. Magdě se z pusy vydralo hořké uchechtnutí.

     „Jo, jasně,“ zašvitořila ironicky, „neposlala jsem mu jednu fotku včas, takže mě od tý doby ignoruje.“

     Filip si dopáleně odfrkl. „Tak potom je to kretén, Magdo. Kretén. Nic jinýho. A věděl jsem to v moment, kdy jsem toho fešáka viděl v těch jeho uplejch kaťatech.“

      Zasmála by se tomu. Opravdu by se tomu bývala byla zasmála, kdyby neměla žalem zkroucenou pusu. Magda pevně zavřela víčka a snažila se zadržet slzy, co se jí tlačily do očí.

     „Já nechápu, proč je v pohodě se všema, jenom ne se mnou, víš? Ještě předtím, než jsme měli distančku, se bavil se všema, s úplně všema, jenom ne se mnou. Nikdy se mě ve škole ani nedotknul, ani z legrace. S ostatníma holkama se pořád pral, pořád na ně sahal… to jsem tak… hnusná, nebo?“

     „Magdo… tohle vůbec není o tobě. To je o něm,“ ozvalo se za ní starostlivě. Magda rozhodila rukama.

      „Jasně, že to nikdy není o mně,“ zaúpěla Magda bezmocně, „je to vždycky o všech ostatních. Ostatní dostanou všechno. Já chci ale taky, víš? Já chci, aby mě taky chtěl. Aby na mě sahal, aby mi dal pusu, aby se na mě díval – “ Magda se zarazila, když si uvědomila, co chtěla říct.

       Chtěla bych, aby se na mě díval tak, jako ses ty díval na Sáru.

       V obývacím pokoji se rozhostilo ticho a na Magdu naplno dolehlo zklamání, jehož vědomému prožití se tak dlouho a urputně bránila. Říct nahlas všechny své pocity bylo osvobozující, zároveň ale zmizel prostor pro omluvy a všelijaké přikrášlování a maskování pravdy, že kdyby ji Vasil opravdu chtěl, choval by se k ní úplně jinak. A možná ten důvod, proč s Magdou Vasil neudržoval žádný kontakt a ve škole ji přehlížel, nebyl natolik složitý, jaký si ho Magda tak pracně vystavěla. Nestyděl se jí psát. Nebyla ta jediná, se kterou nedokázal mluvit. Nebyl v její přítomnosti natolik nesvůj, že se jí raději stranil.

      Třeba o ni prostě a jednoduše neměl nikdy takový zájem jako ona o něj.

      Možná to nikdy nebylo složité.

     Filip se objevil vedle Magdy a chvíli beze slova sledoval, jak zírá do stropu nad sebou, rychle mrká a snaží se rozehnat slzy, co se jí nahromadily v očích. Filip se posunul těsně vedle ní, lehl si na bok, a aniž by se jí nějak dotkl, přitáhl si od gauče jeden z polštářů a složil si ho pod hlavu.

      „Zavři oči,“ řekl jí najednou. Magda k němu otočila hlavu a nejistě si ho prohlédla.

      „Co? Proč?“

       „Zavři oči,“ zopakoval. Magda nejdřív zcela automaticky zavrtěla hlavou, po chvíli přemítání si to ale rozmyslela a nechala svá víčka spadnout dolů. Filip se k ní pomalu naklonil a zašeptal: „A teď si představ, že jsem otřesnej frajer s chováním ještě otřesnějším, než jsou moje kalhoty.“

       Magda se nahlas rozesmála. Cítila, jak jí z hrudníku tryská uvolněný smích a zmírňuje napětí, které jí svazovalo krk, ruce i nohy. S příjemným pocitem se protáhla v ramenou a s přehnaně dlouhým výdechem nechala svou hlavu klesnout hlouběji do polštáře.

      Už se chtěla zeptat, co má Filip v plánu a na co se má připravit, když v tom ucítila jeho prsty na pravém zápěstí. Zlehka jí přejížděl konečky prstů po kůži na předloktí, až později na něj přiložil celou svou dlaň a sjel s ní níž, aby uchopil Magdinu ruku do té své.

      Magda se přistihla, že zadržuje dech. Najednou se jí zdálo, že je její tělo přehlcené vjemy a není schopné řídit dýchání a zároveň prožívat směs intenzivních pocitů, které rozdmýchával elektrizující dotek Filipovy kůže v kontaktu s tou její.

       Když jí Filipovy dlouhé vlasy sklouzly po hřbetu ruky a zašimraly ji na kloubech, ústní koutek se Magdě zvedl v rozpačitém úsměvu. Ten ale Magdě vydržel na obličeji jen pár vteřin, než se Filip krátce nadechl a vtiskl jí své rty do dlaně.

      Než se Magda vůbec stačila zamyslet na tím, co se to stalo a jestli je vůbec možné, že jí srdce vynechalo jeden úder, Filip zlehka položil její paži zpět. Dlaní Magdě přejel po břiše, pokračoval až na levý bok, tam rukou Magdě vklouzl pod tričko až na záda mezi lopatky a táhlým pohybem ji k sobě obrátil čelem.

      Magda teď cítila jeho přerývaný dech na své tváři. Celý Magdin svět se zúžil jen na vůni a teplo sálající z jeho těla, a s očima pevně zavřenýma a se zatajeným dechem čekala, zda se jeho rty objeví tam, kde si je přála nejvíc.

      Podle zrychleného a roztřeseného dechu ovívající její tvář poznala, že je Filip na vážkách. Tušila, že si ji teď s největší pravděpodobností z blízkosti prohlíží a možná se mu hlavou honí spousta myšlenek... Chce ji políbit? Ale chce to udělat proto, že on sám chce nebo… nebo proto, že jí chce dopřát iluzi, po které mu řekla, že tolik touží?

      Magdě se s náhlým bodnutím pochybnosti rozběhl mozek na plné obrátky a vzpomněla si na Filipovu instrukci, že si má místo něj představovat Vasila. V ten moment, i když se o to vůbec nesnažila, se jí v hlavě vytvořila paralelní realita, ve které tu neležel Filip, ale Vasil Kovalev.

       Filip jemně zatlačil do Magdiných zad, aby si ji k sobě přitáhl a políbil ji na krk, Magdiny ruce však vyrazily vpřed a zastavila ho předtím, než se jí jeho rty stačily dotknout.

       Magda otevřela oči dokořán, a aniž by věnovala pozornost otazníkům v těch Filipových, okamžitě se zvedla ze země, přeskočila Filipovy nohy a hrnula se pryč z obývacího pokoje.

      „Magdi…? V pohodě?“ slyšela za sebou.

      „Jo, jo, já jen… mám hroznou žízeň!“ houkla Magda přes rameno omluvně a poslepu rychle mířila temným bludištěm chodby do kuchyně. Tam se opřela o linku a poslouchala, jak jí srdce divoce bubnuje v prsou. Tlouklo jí tak moc, že měla pocit, že ho každou chvilku vyzvrátí do dřezu před sebou.

      Popadla malou skleničku, naplnila ji kohoutkovou vodou až po okraj a celou ji do sebe obrátila na posilnění jako panáka alkoholu.

       Když se vracela zpátky do obýváku, viděla, jak Filip sedí na zemi a neklidně zírá do tmavé chodby a vyhlíží ji.

     „Magdi…?“ oslovil ji váhavě, jakmile se objevila v pokoji. Magda k němu pomalu přešla a jako by se nic nestalo, lehla si vedle něj, tentokrát z druhé strany. Filip se na ni zmateně díval.

      „Teď ty,“ řekla Magda a povzbudivě na něj kývla, aby se položil vedle ní.

      „Uh… co? Co já?“ zamrkal Filip a vypadal, že vůbec nerozumí ničemu, co se událo během posledních dvou minut.

      „Lehni si,“ pobídla ho znovu Magda a zatáhla ho jemně za loket. Filipa jako by ten dotyk probral a bez dalších průtahů udělal, co po něm žádala. Jako ve zpomaleném filmu se pomalu položil na záda.

      „Zavři oči.“

       Filip neprotestoval. Jeho světle modré oči zmizely za víčky s dlouhými rovnými řasami a Filip najednou vypadal, jako kdyby poklidně spal. Magda zvedla ruku a pomalu napodobila každý pohyb, který předtím udělal Filip s jejím tělem. Když mu rukou přejížděla po svalnatém břiše, všimla si, že se na ni upřeně dívá.

       „Zavři oči. Můžeš si taky představovat, koho chceš,“ řekla Magda šeptem a nedokázala odtrhnout pohled ze své ruky posouvající se po jeho těle. Filip si podložil hlavu paží, aby získal lepší výhled.

       A pak řekl větu, která Magdě vyrazila všechen dech z plic asi obdobným způsobem jako tvrdá hrbolatá země tenkrát, když spadla u babičky ze stromu do vysoké trávy, když v deseti letech pomáhala sbírat třešně. 

      „Já si tě nechci představovat, když se na tebe můžu dívat.“