Magda naprázdno polkla a pak vydechla: „Co Sáru? Můžeš si představovat Sáru.“

     Jako kdyby zazněl výstřel ze startovní pistole, oba najednou ztuhli, otočili k sobě hlavy a zůstali na sebe zírat s naprosto identickým zmatkem v očích.

     Magda vytřeštěně kulila oči na Filipa a snažila se pochopit důvod, proč ze sebe nechala vyjít takovou hloupost.

     Co to SAKRA mělo znamenat?

      Aby si Filip představoval, jak se ho dotýká jeho bývalá, byla přeci ta poslední věc, kterou Magda chtěla! Vždyť se skoro tři týdny denně mučila představou toho, jak moc musela být Sára pro Filipa důležitá, a teď mu řekne takovou věc?

     Magda už od mala snila o tom, že se na ni jednou bude někdo takhle fascinovaně dívat. Začalo to ve školce, když si všimla, jak pětiletý Péťa Vaněk s otevřenou pusou sleduje Štěpánku Höfnerovou, která si zcela automaticky bere jeho odpolední svačinu, přestože tu její už měla babička dávno v kabelce, a když Štěpánka zmizela ze šatny, Péťa vypadal šťastný, že si Štěpánka odnesla právě tu jeho. Nebo jako Svoboda, který na prvním stupni základky pořád o něco zakopával a narážel do věcí, protože měl oči jenom pro Věrku Horvátovou, a rodiče ho na popud učitelů co pár měsíců brali k očnímu, protože měli pocit, že musí špatně vidět.

      Magda to teď měla na dosah ruky taky. Ležela tu vedle Filipa, kluka, který dokázal zcela bez námahy vystrnadit Vasila z jejích snů, se kterým se cítila pohodlně a přijímaná taková jaká je, se kterým všechno plynulo jednoduše a lehce. Magda neměla pocit, že si musí dávat pozor na všechno, co řekne, aby ho náhodou neodradila, nebo složitě přemítat, jak zajistit, aby udržela jeho pozornost. I o Filipovo číslo si řekla zcela automaticky, aniž by ji napadlo cítit se trapně.

     Filip se od začátku choval, jako kdyby mu nepřekážela, ani tady v bytě, ani v životě.

     Magdě se bolestivě sevřelo srdce, když ji napadla hříšná myšlenka, že by ji Filip mohl chtít.

     Proč ale Magdu ta představa děsila k smrti?

     Filip svým přiznáním, že se na Magdu chce dívat, zatímco se ho dotýká, riskoval. Riskoval, hodně. Magda to věděla, ale zaboha si nedokázala dovolit otevřít se té možnosti, že teď přišla řada na ni a konečně může být středobodem zájmu opačného pohlaví ona.

     Úzkostí poblázněný mozek začal Magdě strkat před nos nejzazší možné scénáře, kam až by tohle mohlo vést. Dobře, dejme tomu, že by souhlasila. Situace by se zřejmě přirozeně rozvinula, takže by se s Filipem pravděpodobně líbala. Ale ona se přece vůbec líbat neumí! Jediní dva kluci, se kterými si kdy dala pusu, byli dva kluci z šesté bé, když byli na druhém stupni na lyžáku v Krkonoších a hrála se v noci tajně flaška u holek na pokoji. A Magda si i přes svoji nezkušenost byla jistá, že u francouzského polibku má sice cítit něčí jazyk v puse, ale ne na krčních mandlích. Adam jí je zevrubně prozkoumal, možná i důkladněji než dětská doktorka vatovou tyčinkou po návratu z výcviku, kam Magdu rodiče vzali kvůli bolesti v krku a vysokým horečkám, a táta se pak smál jako malej Jarda, když zjistil, že existuje něco jako nemoc z líbání. Magda přemýšlela, jestli by se pořád tolik smál, kdyby věděl, že přesně takhle virus Epstein-Barrové chytila.

     Mozek najednou zprudka zatáhl za otěže, aby ji vrátil zpátky ke svým úvahám. Dobře, dobře. Takže… možná by to Magda nějak nakonec vymyslela a zkusila jen opakovat pohyby Filipových rtů. Líbali by se a možná by jejich ruce pokračovaly v průzkumu těla toho druhého. Po té hře, co tu spolu rozehráli, by to dávalo smysl, že?

     Magdě se rozbušilo srdce, když si živě představila, jak by se jí Filip dotýkal na místech, na které mu ve svých snech bez ostychu naváděla ruce.

     Co když se jí to ale nebude líbit a nebude to vůbec takové, jaké si to představovala? Co když se jí to nebude líbit a bude chtít skončit? Bude vůbec schopná Filipovi říct, že nechce pokračovat?

     A co když to Filipovi řekne, ale on ji neposlechne?

     I když si byla skoro stoprocentně jistá, že Filip není typ, co by byl schopný dělat takové věci proti její vůli, lavina pochybností se jí valila hlavou dál. A co když se jí to líbit bude? Co když se jí to bude líbit tak moc, že mu nedá žádnou stopku? Není na tohle všechno vlastně moc brzo, když se vidí počtvrté v životě? Co když u něj v očích klesne, když mu dá, co bude chtít? Neměla by si raději předem nastavit hranici, za kterou ho nepustí? A co bude dělat, když budou chtít oba víc, co když s ní bude chtít Filip spát? Jaké má na sobě vlastně spodní prádlo?

      Je vůbec připravená mít sex?

      Magda uhnula pohledem, tíseň z myšlenek vířících v hlavě jí donutila odsunout ruku pryč z jeho těla, aby celou situaci dál neposouvala směrem do situace, ve které neměla pocit, že by se dokázala správně rozhodnout.

      Filip si ji mlčky prohlížel, absolutně neměl tušení, co za smršť pochyb se Magdě honí hlavou. Zvedl se na loktu a otočil se k Magdě čelem.

     „Já si nechci představovat Sáru.“

     „Proč ne?“ slyšela Magda svůj hlas, jak se ho skoro dotčeně ptá, jako by na něj byla naštvaná, že jí nedal za pravdu. Filipova pusa se protáhla do tenké linky.

     „Prostě nechci,“ trval si na svém Filip. Magda se na něj odmítla podívat, raději sledovala svou ruku, které teď opět ocitla v blízkosti jeho nahého břicha, jak mu tričko stále zůstávalo vytažené k pupíku. Snažila se v sobě znovu vybavit pocit, jaké vlastně bylo se ho dotýkat.

     „Proč ne? Je hezká,“ slyšela se namítat. Filip nehnul ani brvou.

     „Je hezká,“ přitakal neutrálně.

     „A byla to tvoje holka. Tvoje první holka.“

     „To byla.“

     „Tak viděla jsem, jak ses na ní díval, když jsi omylem posunul na tu fotku z toho vašeho focení.“

     „Jak jsem se na ni díval?“ zajímal se Filip. Magda pokrčila rameny.

     „Jakože… ses přes ní ještě nepřenesl,“ dodala Magda, její hlas vyzněl trochu přidušeně. Filip chvíli hledal odpověď, několikrát se nadechl, ale nakonec zůstal zticha. Pro Magdu ale bylo Filipovo mlčení dostatečnou odpovědí.

     „Píšete si někdy?“ 

      Bylo to, jako by Magda nebyla sama sebou, jako kdyby se k moci dostalo nějaké její skryté já, které toužilo vydolovat z Filipa všechno, co prahlo vědět a čím se posledních několik dní trápilo.

     „Někdy,“ pokrčil zlehka ramenem.

     „Vídáte se?“ ptala se dál Magda.

     „Ne,“ odpověděl Filip a zamyšleně se díval někam za Magdinu hlavu. „Asi dvakrát jsme se od tý doby potkali, ale bylo to náhodou.“

      Magda zadumaně zkroutila pusu. „Máš ji ještě rád, viď...“

      Filip mlčel. Magda už po dlouhé chvíli ani nepředpokládala, že by Filip odpověděl, nemálo ji proto překvapilo, když se Filip rozmluvil.

     „Asi… jsem spíš měl rád tu představu, jaký to mohlo bejt, víš? Byl jsem blbej, myslel jsem si, že je Sára někdo, kdo mě konečně má rád. Ale ona mi už od začátku vlastně dávala dost jasně najevo, že pro ni to je spíš z legrace, z nudy… možná jí i dělalo dobře, že za ní běhám jako oddanej pejsek… všechny ty varovný signály jsem přehlížel, jenom abych o ní nepřišel. Ke konci už mi přišlo, že už se jenom bavila tím, co si všechno nechám líbit.“

     Magda pomalu očima sklouzla až Filipově obličeji. Neušel jí ten zklamaný a zraněný tón, se kterým Magdě vyprávěl o svém vztahu se Sárou. I když si teď Magda nepřála nic víc, než aby se na ni Filip podíval, aby zahlédl v jejích očích soucit, který mu chtěla nabídnout, Filip se jejímu pohledu vyhýbal, jako by se styděl.

     „Tak… člověk leccos… odpustí, když má někoho fakt rád,“ zauvažovala Magda. Filip se hořce pousmál.

     „Magdi, já jsem fakt odpouštěl úplně mimo věci. To nebylo leccos, to bylo všechno.“

     Magda párkrát zamrkala a snažila se pohnout hlavou tak, aby zachytila jeho pohled.

     „Všechno?“

      Filip zavrtěl hlavou, jako by chtěl odehnat pryč vzpomínky, co se mu začaly vynořovat před očima.

     „Tak nahý selfíčka, co posílala jiným klukům,“ začal vypočítávat, „různý pofidérní randíčka s borcema, který mi vždycky vysvětlovala až potom, co na ni praskly… nechápu, jak to vždycky dokázala otočit, že já jsem žárlivej blázen, že jsou to jen kámoši… až jsem z toho já byl špatnej, že jsem já ten mimo, co nevěří svojí holce, víš? Věčně přede mnou schovávala telefon, brala ho všude s sebou, i když si šla pro pití do kuchyně… jednou jsem si od ní chtěl zavolat, abych našel svůj telefon, seřvala mě na tři doby jak malýho haranta, co si dovoluju hrabat jí na mobil… Na insta měla pod fotkama ze salonu vždycky takový divný dvojsmyslný komenty– “

     „Salónu?“

     „Jo, salónu, ona je tatérka.“

      Ty vole, tatérka, odfrkla si Magda v duchu. 

      Jo, jasně, proč ne?

      Magda cítila, jak jí dozadu do krku stoupá z jícnu hořkost. Sára, štíhlá vysoká černovláska s dokonalou postavou, kulatým zadkem a velkýma prsama, bezchybnou pletí a navíc se živí jako tatérka. Už vážně chybělo jenom, aby Sára jezdila na motorce a bude dokonalým ztělesněním bad girl, po které všichni kluci tajně touží.

     „Jezdí Sára na motorce?“ vylétlo Magdě z pusy, než se stačila zarazit. Filip se na Magdu konečně podíval.

     „Eh… tak dlouho jsem ji neviděl, ale ne, nemyslím si. Proč se ptáš?“

      Magda zavrtěla hlavou. „Ale nic.“

      Filipovi chvíli trvalo, než po Magdině dotazu znovu navázal nit a vrátil se ke svému vyprávění. Magdě to čekání ani nepřišlo tak dlouhé, protože zatímco Filip hledal slova, Magda měla spoustu práce poprat se s nenávistí, kterou k Sáře cítila.

     „Ale asi nejvíc… jsem naštvanej na sebe, víš? Že jsem to prostě nechal dojít tak daleko. Nějak jsem si myslel, že když jí ztrácím, musím se o to víc snažit, abych ji získal zpátky. Že je to moje chyba, že mě nemá ráda.“

      Magda by ráda tvrdila, že nezná ten pocit, kdy se člověk ze všech sil snaží udělat možné i nemožné pro to, aby se ten druhý neotočil zády a navždy nezmizel. Hrudník se jí bolestivě sevřel, když si vzpomněla na všechny ty noci, kdy se chtěla Vasila zoufale doprošovat, ať jí řekne, co udělala špatně a jak může zajistit to, aby si spolu znovu začali psát.

      „A s tím bývalým to byla poslední kapka.“

      „Bývalým?“

      „Jo, bývalým.“

      „Co se stalo?“

       Filip se opět položil na záda a zakryl si pěstmi oči. Chvíli tak ležel, než si rukama zajel do stříbrných vlasů a stáhl si je z čela dozadu. Magda se bezmyšlenkovitě posunula k Filipovi blíž, jako by jí najednou vadilo, že jsou od sebe moc daleko.

     „To asi není moc vhodná story k vyprávění,“ zauvažoval Filip a upřel oči nahoru ke stropu.

     „Ona tě podvedla?“ zajímala se Magda.

     „A já u toho dobrovolně byl.“

     To byla věc, při které Magdě vyskočily oči z důlků a čelist jí překvapením spadla dolů. „Co… cože?“

      „Magdi - “

      „Co se stalo?“

      „Fakt to chceš slyšet?“ přesvědčoval se Filip skepticky. Když Magda bez váhání přikývla, Filip se nadechl, olízl si koutek a začal: „Slavil jsem v jednom klubu šestnáctiny, byl jsem úplně, ale úplně na hadry. Se Sárou už to bylo dost zlý, pořád jsme se hádali, vždycky jsme si psali takový ublížený mega dlouhý slohy přes zprávy… Ten večer byla extra hnusná, přišlo mi, že jí vadilo, že mi dorazilo popřát hodně lidí ze třídy, že byla dobrá nálada, jako by mi to záviděla, nebo já nevím… tak jsem tam za ní pořád běhal, snažil se, aby se taky bavila, ale ona prostě nechtěla, odsekávala mi, posílala mě pryč, ať jí nechám bejt a jdu si slavit… tak jsem šel. Kluci mě furt tahali na panáky, aby mi zlepšili náladu, asi třikrát jsem se poblel, fakt špatný. Chtěl jsem se úplně vypnout, nebejt. Taky to tak dopadlo, ožral jsem se jako prase, někdy k ránu mě Sára ještě s jedním týpkem táhli domů. Sára mi začala vyčítat, že byla celá noc jenom o mně a jestli jí mám rád, tak že bych taky mohl udělat něco, co chce ona. Já byl rád, že se mnou začala aspoň trochu mluvit, takže jsem byl ochotnej a odhodlanej udělat úplně všechno, aby byla taky spokojená. Ten týpek, což jsem zjistil až pozdějš, byl její bejvalej, a dělal v tom klubu vyhazovače, což mi mohlo taky dojít, proč Sára chtěla, aby to byl zrovna tenhle klub, ve kterým ta párty bude. No a ze Sáry vypadlo, že by chtěla bejt se dvěma klukama naráz. Já, opilej debil, posilněnej chlastem jsem si řekl, že co bych pro svojí holku neudělal, a i jsem si věřil, že proti pětatřicetiletýmu týpkovi mám přece výhodu, když jsem její kluk, a že se nemůže nic posrat. No – dopadlo to tak, že jsem ležel vedle svý holky a koukal, jak s ní spí cizí chlap. Ještě před koncem jsem se odbelhal - no spíš doplazil do kuchyně, tam se se rozbrečel jak malej kluk a kuchyňským nožem jsem si pořezal ruce,“ řekl Filip a ukázal Magdě svá předloktí, na kterých se i v tmavě modrém světle neonového světla objevily drobné nedlouhé jizvy. Magda je očima prohlížela a uvědomila si, že když před několika minutami přejížděla Filipovi prsty po ruce, že opravdu cítila jemné hrbolky jizev, které vystupovaly nad úroveň kůže. Vůbec si ale nespojila, že by Filipovy jizvy mohly vzniknout takovýmhle způsobem, že si je Filip způsobil sám. Možná si myslela, že když Filip pracuje na stavbě, vznikly zraněním tam. Ne že si Filip dobrovolně ublížil…

      Filip pokračoval: „A pak si jenom pamatuju, jak byla všude v kuchyni krev a Sáru, jak klečí přede mnou a směje se mi, že jsem debil a že jestli se chci zabít, musím na ten nůž přitlačit.“

      V pokoji nastalo ticho. Magda si tiše prohlížela Filipa, který teď podobně jako ona před deseti minutami ležel na zádech, díval se do stropu a ze všech sil se snažil, aby mu na tváře nespadla jediná kapka slz, ve kterých se mu teď koupaly světle modré oči.

       Magda chtěla Filipovi něco říct, cokoli, utěšit ho, povzbudit, možná i zvažovala, že konečně přestane tolik urputně ovládat své tělo a chytí Filipa soucitně za ruku, vlastně přesně tak, jak doopravdy chtěla. Ale než se odhodlala udělat cokoli z toho, Filip si protřel hřbety rukou oči a i přes slzy se rozesmál.

     „Takže jestli se ptáš, jestli si chci představovat ji, tak mi věř, že Sára je ten poslední člověk, na kterýho chci teď myslet.“