V pátek šestadvacátého února Magda zrovna seděla nad příklady z fyziky, když ministři na tiskové konferenci po jednání vlády oznámili, že od pondělí prvního března začne platit v celé zemi tvrdý lockdown. Z důvodu růstu počtu nakažených i zemřelých bylo rozhodnuto, že se zavřou nejen obchody, ale také hranice mezi okresy a nově mezi nimi nebude možné bez povolení nebo čestného prohlášení volně cestovat.

      Magdina máma už se jenom hystericky smála, když seděli večer u televize a společně sledovali televizní noviny. Magdu mámin afektovaný smích znepokojil natolik, že se raději po chvíli zvedla z gauče a uklidila se k sobě do pokoje.

      Magda si neuměla představit, co pro ni bude tohle nové nařízení znamenat a jaký dopad bude na její každodenní fungování mít. Úvahy nad nejistou budoucností však rychle opustila, když se posadila na postel a podívala se na svůj telefon. Měla notifikaci z messengeru. Magdin žaludek udělal kotrmelec.

      Psal jí Vasil.

      Magdě se konverzace před očima rozostřila, když se zamyšleně zadívala na druhý konec pokoje. I když sebrala veškerou odvahu, kterou měla, a Blance včera večer napsala, odpověď nedostala. Magda jaksi naivně doufala, že když spolkne hrdost a napíše Blance omluvnou zprávu s otázkou, zda se za ní může zastavit, Blanka jí obratem odpoví, jako to u ní bylo zvykem.

      Bohužel ne tentokrát.

      Magda sklouzla pohledem zpátky na telefon, když zaregistrovala pohyb na displeji.

      Magda se slyšela, jak rozčileně oddychuje. Pevněji sevřela telefon v ruce a začala datlovat odpověď.

      Magda překlikla do Instagramu. A opravdu, v directu na ni čekala zpráva od Vasila.

      Červená šipka v pravém horním rohu v aplikaci Instagramu se stala jakousi stálou připomínkou v Magdině mozku, jejíž přítomnosti se nedokázala ani na chvíli zbavit. Byla neděle před plánovaným lockdownem, Magda seděla s Filipem rozvalená na gauči u něj doma, žvýkala sladký popcorn a snažila se soustředit na děj filmu, který běžel v televizi.

      „Vasil mi v pátek večer poslal fotku,“ vyletělo z Magdy najednou. Filip otočil překvapeně hlavu a zamrkal.

      „Co?“

       Magda přemýšlela, proč to Filipovi vůbec říká. Možná měla pocit, že je Filip její safe place, bezpečné místo, ve kterém ze sebe může dostat všechno, co jí zrovna leží na srdci.

       „Jo, poslal mi fotku.“

       Filip se zamračil a pusa se mu stáhla do úzké linky. „Zase nějakou…?“ začal, ale větu schválně nedokončil. Magda zakroutila hlavou.

      „Nevím, neotevřela jsem ji,“ přiznala Magda. Bála se, že pokud by to udělala, spadla by ještě hlouběji do propasti jménem Vasil Kovalev.

       Chvíli bylo ticho a pak se Filip nahlas zasmál. „Tak to sorry, to musím vidět.“

       Magda se rozesmála taky. „Ne, to nemůžem, chudák Vasil. To nejde, ne?“ váhala naoko Magda, současně však brala telefon do ruky a s potměšilým úšklebkem otevírala Instagram. Podívat se na Vasilovu fotku společně s Filipem po boku jí připadalo bezpečnější. I kdyby jí začínaly podkluzovat nohy, byla si jistá, že Filip ji do té propasti padnout nenechá.

       Fotka jejího zadku už byla díkybohu nedostupná, takže když otevřela instagramovou konverzaci s Vasilem, čekalo tam pouze Vasilovo selfie. Filip se k Magdě naklonil a zvědavě se jí podíval přes rameno. Vasil se vyfotil v pololehu na posteli, z přikrývky mu koukala jedna pokrčená noha… a až na klín, který měl peřinou jen tak tak zakrytý, byl na fotce úplně nahý a v obličeji měl smyslný výraz.

       Magda s Filipem zůstali zírat na Vasilovu odvážnou fotku s vytřeštěnýma očima a pusy se jim v naprostém šoku otevřely dokořán.

      „No ty krávo,“ ulevil si Filip po chvíli.

      Magda absolutně neměla slov. Jak Vasila po tom všem napadlo, že je dobrý nápad jí poslat selfíčko a navíc ještě takové, kde je skoro nahý?

      „Tak koukám, že ho ta naše pusa donutila se pořádně zamyslet,“ zauvažoval Filip nahlas a zadržoval smích.

      Magda nad fotkou zavrtěla hlavou a zamkla telefon. Překvapilo ji, že ve Filipově přítomnosti na ni neměla takový vliv, jaký by asi měla, kdyby ji otevřela v soukromí už v pátek večer. Takhle nebyla ani omylem vzrušující, ale spíš nevhodná.

       Magda odložila telefon na stolek a svou pozornost znovu upřela k ději na televizní obrazovce.

     „Kolika holkám jsi dal v životě pusu?“ zeptala se Filipa, když se ústřední dvojice filmu začala hladově líbat. Ten se zadíval do stropu, jako by tam mohl někde najít odpověď.

      „Jo, tak to ti řeknu naprosto přesně – vůbec nemám tucha.“

      Magda zakoulela očima. „To jich jako bylo tolik, že to ani nespočteš?“ ptala se Magda s hravou jízlivostí v hlase.

      „Tak určitě do patnácti,“ odpověděl s pevným hlasem Filip.

      „Co prosím? Do patnácti?“ vyjekla Magda překvapeně.

      Filip obranně zdvihl ramena. „Hele, hele, klídek, jo? Na základce a na střední jsem měl hodně spolužaček a dost se hrála flaška, jo? Nic víc v tom nehledej!“

      Magda si založila ruce na prsou a na rtech jí hrál pobavený úšklebek. Filip si složil nohu pod sebe a natočil se tak, aby k ní byl čelem.

      „Co ty? Kolika klukům jsi dala pusu ty?“ zajímal se. Magda pokrčila rameny.

      „No tak zběhlá jako ty nejsem. Jen dvěma klukům na základce, taky při flašce… a ještě jsem z toho chytila mononukleózu.“

       Poznámku o infekční nemoci Filip naprosto přešel, jelikož ho zaujalo něco úplně jiného. Zavrtěl se na gauči a chytil se rukou opěradla za nimi.

       „Počkej a co já? Se mnou je to tři, ne?“

       Magda se dívala přímo před sebe na televizi. I když cítila, jak jí začínají hřát tváře, snažila se tvářit nezaujatě a jenom se lehce pousmála.

      „Tak to se nedá vůbec počítat, to byla jenom pusa na pusu, takový… mlask.“ 

      Filip se narovnal a zaraženě zamrkal. „Jaký mlask? Já tě do svých počítám!“ ohradil se naléhavě. Magda se rozesmála.

      „Jo, myslíš do svých patnácti? To se teda mám!“

      „No, ne, fakt! Proč mě nepočítáš?“ dožadoval se Filip odpovědi. Na obličeji teď měl naprosto rozhořčený výraz, a i když Magda věděla, že Filip své pobouření přehrává, aby ji rozesmál, užívala si každou vteřinu tohohle jejich žertování.

      „To by ta pusa musela za něco stát. A navíc jsem ti ji dala já, takže – “

      „Počkej, počkej, moment,“ přerušil ji okamžitě Filip, „takže říkáš, že kdybych ti ji dal já a pořádnou, že bys mě započetla, chápu to správně?“

      Magda cítila, jak jí začínají nervozitou cukat svaly v obličeji. Natáhla se po misce s popkornem a nahrnula do sebe tolik rozpukané kukuřice, kolik se jí vešlo do pusy, protože potřebovala získat trochu času navíc, aby nemusela na Filipovu otázku odpovědět hned. Filip se k ní nahnul a zatarasil jí svou hlavou výhled na televizi.

      Teď, když měla jeho obličej přímo před svým, se jí už nedařilo předstírat, že ji tahle debata nechává chladnou. Filip si prohlížel, jak se jí rozpaky barví obličej do cihlově červené, a široce se usmál.

     „Co?“ trhnul Filip tázavě bradou, a aniž by z Magdy spustil oči, vzal si několik vypukaných sladkých zrnek z misky položené na jejím klíně a provokativně si je vložil na jazyk. Magdin pohled zcela automaticky padl na Filipovy rty, za kterými popkorn hbitě zmizel. Filip párkrát s křupnutím skousl a polkl. 

     „Hm?“ pobídl ji znovu k odpovědi poťouchle, když viděl, jak mu zůstala očima viset na rtech. Magda se zmohla jen na váhavé pokrčení ramenem a ze všech sil se snažila, aby jí koutky úst zůstaly vytažené v úsměvu a neposkakovaly jí nervozitou nahoru a dolu.

      Filip nečekaně vstal a začal se rozcvičovat. Několikrát poskočil na místě a protřepal si svaly na rukou i nohou. Magda sice vůbec nechápala, co dělá, ale když viděla, jak si protahuje nohu o stolek v dost výmluvné poloze, ve které měla až moc dobrý výhled na všechny svalové skupiny jeho dolních končetin, uhnula pohledem a začala se nahlas smát.

     „Co se směješ? Se procvičuju! Chci podat nejlepší výkon!“ ohradil se Filip a začal si v hlubokém předklonu protahovat hýžďové svaly.

     „Na co se to rozcvičuješ, proboha?“ chichotala se Magda. Filipa její smích ještě víc povzbudil, aby pokračoval. Vyplázl jazyk a začal s ním kroužit kolem dokola, zřejmě aby jí názorně předvedl, jakým způsobem ji hodlá líbat.

     „Ježiši kriste, to ne, ani náhodou!“ vypískla Magda se smíchem a začala na gauči před Filipem uhýbat, jakmile se sebevědomě vydal jejím směrem a začal ji s napřaženýma rukama nahánět po pohovce.

     „Nebraň se, tomu neutečeš,“ zrazoval ji od odporu Filip a jakmile vycítil příležitost, vrhl se zprudka vpřed a chytil Magdu za kotník. Ta se smála, ale jako by jí šlo o život, všemožně se kroutila, aby se mu vysmekla, nehodlala se vzdát bez boje. Jedna její ponožka dokonce skončila na druhé straně obýváku, jak se urputně bránila, ale i když se ho snažila udržet od svých rtů co nejdál, Filip si ji v jednu chvíli přitáhl za kolena pod sebe a oba se najednou ocitli v tváří v tvář.

    „A mám tě!“ zvolal Filip vítězoslavně. Ovšem ani teď nepřestal s legráckami a tvář měnil do těch nejhorších šklebů, kterých byl schopen, a čím víc se Magda smála, tím víc se pitvořil. Magda ještě nějakou chvíli držela Filipa na vzdálenost natažené ruky, ale protože měl Filip silově navrch, Magdiny paže brzy povolily a Filip se na ni se žuchnutím svalil. Když se k sobě jejich ústa přiblížila, oba se nahlas smáli.

     „To bude hrozně špatný, že jo,“ hihňala se Magda, když se konečně byla schopná pořádně nadechnout. Filip přikývl a modré oči mu zářily nadšením. Byli si teď tak blízko, že se Filipovy rty s každým slovem jemně otřely o ty Magdiny.

     „Úplně nejhorší, na to vem jed.“

      Filip se posunul trochu výš a celým svým tělem přikryl Magdu ležící na gauči pod ním. Levý loket si opřel vedle Magdiny hlavy a dával si přitom pozor, aby jí nezatahal za dlouhé blonďaté vlasy. Pravou dlaní jemně vklouzl Magdě zezadu na týl a dal si načas jako v romantickém filmu, než si ji přitáhl do polibku.

      Filip Magdu ale předtím rozesmál natolik, že i když věděla, že teď je ta chvíle přepnout do vážného módu a Filipovi polibek oplatit, nedokázala povolit rty a ty jí zůstaly roztažené v širokém úsměvu.

      V moment, kdy se jejich pusy střetly a Filip narazil na její vyzubený úsměv, se Magda začala zase nahlas smát. Filipa to ale vůbec nevykolejilo. Místo toho, aby se nechal rozhodit trapností situace, jako by se vůbec nic nestalo, přesunul svou pozornost na její dolní ret, který začal zlehka líbat.

      Magda se ještě dvakrát rozpačitě zasmála, ale jakmile na svém rtu ucítila dotyk Filipova jazyka, jako by se přestala ovládat a sama nedočkavě posunula hlavu tak, aby se jejich ústa setkala naplno.

      Filipova pusa chutnala jako karamel a s každým sklouznutím jeho jazyka po tom jejím se Magdě ta chuť zdála ještě výraznější. Filip ji nejdřív líbal něžně, pak polibek prohloubil, jako by chtěl do něj promítnout veškeré své umění. Netrvalo dlouho a Magda se ztratila v intenzitě vjemů, které bez slitování útočily na její k přecitlivělosti vybičované smysly.

      Horká pusa, co chutnala jako cukrová vata.

      Vzduch, který s sebou nesl vůni pánského deodorantu.

      Pevné, svalnaté tělo na tom jejím.

      Stříbrné vlasy, které ji hladily po tvářích.

      Mokré zvuky, které vydávala jejich ústa, která do sebe vášnivě narážela.

      Bylo toho tolik…

      Magdiny ruce pevně svíraly Filipovo tričko v pase, jako by se bála, že když se ho přestane držet, ztratí poslední záchranný bod, který ji kotvil ve skutečném světě.

      Filip něžně chytil Magdu za krk a zaklonil jí hlavu tak, aby měl ještě lepší přístup k jejím ústům. Zároveň se trochu snížil na loktu a aby se k ní dostal ještě blíž, položil se na ni. Jakmile to udělal, Magda mu kňouravě zasténala do úst. Filipa ten zvuk rozesmál. Odtáhl se od jejích rtů a zadíval se na ni.

      Magdě trvalo dlouhou chvíli, než dokázala otevřít oči a zaostřit na Filipa zubícího se nad ní. Ten si viditelně užíval, do jakého stavu ji dokázal svým polibkem dostat.

     „Tak co, už mě počítáš?“ zeptal se pobaveně a jeho úsměv se ještě více protáhl, když plně vstřebal Magdin naprosto zmámený výraz. Tváře měla tmavě růžové, dívala se na něj skrze přimhouřená víčka a přerývavě dýchala otevřenými ústy. Nezmohla se na odpověď. Oči jí jen líně sklouzly k jeho rtům, které se lákavě leskly v tmavě modrém světle obývacího pokoje, a jako kouzlem se znovu staly jedinou věcí, na kterou se dokázala soustředit.

      Filip se k ní znovu přiblížil, ale už ji nepolíbil. Rukou jí vklouzl za záda, vytáhl ji do sedu a opřel ji o opěradlo gauče. Magda se vůbec nepoznávala, přišla si jako hadrová panenka se vzduchoprázdnem v hlavě a právě teď by rozdala všechno na světě, i to co jí nepatřilo, jenom aby Filip znovu přitiskl svoji pusu na tu její.

      Filip se narovnal v ramenou. „Doufám, že to bylo alespoň o trochu lepší, než s těma klukama na základce,“ zavtipkoval s lehkostí v hlase. Magda pokývala hlavou na souhlas a vzhlížela k Filipovi, jako by se pro ni jeho rty staly novou modlou. Filipovi zrůžověly tváře, když v jejím tmavém pohledu zahlédl jakousi bezvýhradnou oddanost, se kterou si zbožně prohlížela jeho obličej, a najednou musel uhnout očima, protože tu intenzitu nedokázal dál snést. Všiml si, že ho Magda stále drží za bílé tričko.

     „Uděláš mi do něj d-díry…?“ zakoktal Filip a větu na konci nervózně protáhl, takže vyzněla spíš jako otázka.

     „Chutnám taky jako karamel?“ zašeptala tiše Magda. Filip se překvapením uchechtl a zamrkal.

     „Jo, chutnáš,“ vydechl a znovu sebral odvahu, aby se na Magdu podíval. Bylo skoro nemožné, aby zůstal v klidu, když viděl její hnědé oči, jak se k němu s nadějí upínají. „Chceš - chtěla bys... ještě jednu?“ zeptal se váhavě Filip a obočí se mu stáhlo k sobě, jako by si najednou vůbec nebyl jistý, že dostane kladnou odpověď.

      Když ale Magda začala žádostivě kývat hlavou a vyšla mu tělem naproti, Filip se zakřenil a v modrých očích mu zajiskřilo.

      Po další puse jim oběma bylo jasné, čím stráví zbytek nedělního podvečera.

      „Víš, že mám teďka půlku tvých pus?“ ptal se se šibalským výrazem Filip, když si dávali přestávku, aby načerpali trochu kyslíku do plic. Magda se usmála a přikývla. Filip pokračoval: „Sto procent už nedáme, ale můžem se k nim přiblížit, co?“

      Bože...

      Nikdy neslyšela lepší návrh.