Magda seděla nad snídaní a všechno, co se odehrávalo u jídelního stolu, ji úspěšně míjelo. Rodiče pili kávu a o něčem zapáleně diskutovali. Máma co chvíli zvyšovala hlas, kulila na tátu oči a výrazy v obličeji měnila rychleji než  herečky na filmovém plátně. Táta výjimečně nemlčel; pohodlně usazený na židli s jednou nohou přes druhou mámě oponoval a mezi drobnými loky kapučína jí nabízel názory, o které evidentně nestála.

      Magda nepřítomně zírala před sebe. Občas kousla do rohlíku potřeného pomazánkovým máslem, a aniž by sousto nějak zvlášť rozmělnila mezi zuby, zapila ho hořkým černým čajem. Ani hlučná debata jejích rodičů nestačila k tomu, aby dokázala vnímat, o čem se ti dva baví. Bylo mnohem snazší utéct do sladkých vzpomínek, jak Filipovy rty zlehka kloužou po těch jejích.

       Po chvíli zahlédla mámu, jak vstává od stolu, divoce hází rukama a mizí v chodbě. Hned na to zprudka bouchly koupelnové dveře. Magda bleskla očima po tátovi. Ten se netvářil nijak nešťastně, kávu už měli oba vypitou, z čehož se dalo soudit, že to byla jen jedna z dalších vášnivějších diskuzí a žádný vyhrocený spor. Magda si s úlevou oddychla. Podepřela si rukou hlavu a přihlouple se usmála, když se vrátila v myšlenkách zpět.

       Táta mrknul přes rameno, když slyšel, jak máma zapíná kulmofén, a jako by to byla chvíle, na kterou dlouho čekal, rychle sáhl po své aktovce stojící na komodě a začal v ní něco překotně hledat. Magda si ho nevšímala do té doby, než postavil na stůl přímo k jejímu hrnečku balíček kondomů.

       Magda ztuhla. S očima upřenýma přímo na obal krabičky s pánskou ochranou zaraženě zamrkala.

       „Tati…?“ obrátila se na něj. „Co to – co to má bejt?“

       Táta s naprostou bezprostředností odpověděl: „To jsou kondomy.“

       Magda zadržela dech a před trapností situace na moment zavřela oči.

      „Ježiši, tati, já mám oči, přece vidím, co to je, ale – proč to – proč to jako dáváš sem?“ zahučela Magda znechuceně a chtěla krabičku odsunout pryč od své snídaně, ale zároveň na tu věc odmítala sáhnout rukou.

      „No jelikož jsi ve věku, kdy začínáš objevovat – “ začal táta odborně, ale Magda ho mávnutím ruky umlčela.

      „Proboha, tati, ne, já se s tebou o těchhle věcech vůbec nebudu bavit. Sorry jako.“

      „Sexuální život přece není nic k tabuizování, Majdi, naopak, až budeš chtít – “

      „Až budu chtít, koupím si je sama a rozhodně nepotřebuju, aby mi je kupoval táta,“ odsekla vztekle Magda.

       Táta chápavě pokýval hlavou a usmál se. „No jasně, jasně… chápu, ale znáš to, lepší být připraven, než překvapen!“ zažertoval a posunul ukazováčkem krabičku blíže k Magdě. Ta zůstala zírat na tátův obličej a dala by cokoliv na světě, aby ji někdo z téhle noční můry probudil.

       „A vzal jsem rovnou větší balení, když už, tak ať chvíli vydrží – “

        Magda položila zbytek rohlíku na talíř a vstala od stolu. Z celé téhle chvíle crčela trapnost natolik, že ji měla skoro po pás.

        „Víš, jak ho správně nasadit?“ ujišťoval se táta a natáhl se po krabičce. Prstem ukázal na ilustraci na její zadní straně. „Nahoře je špičce je takovej rezervoár, ten musíš před nasazením zmáčknout, aby v něm nezbyl vzduch – “

         „Tati!“ zasténala Magda podrážděně. „Já to přece všechno vím, nemusíš mi to říkat!“

         Táta ztichl a chvíli si jen Magdu mlčky prohlížel, než k ní pak natáhl ruku s kondomy.

         „Na, vezmi si to.“

         Magda zakroutila hlavou a otočila se k odchodu.

         „Magdi, počkej. Pojď sem ještě na moment, prosím,“ poprosil ji táta, ale zněl přitom nesmlouvavě. Magda se ani nesnažila potlačit otrávený hlasitý povzdech, který se jí vydral z pusy. Chtěla, aby táta slyšel, jak moc ji tenhle rozhovor unavuje.

       „Magdi, nejsem slepej a vidím, kolik kluků se kolem tebe v poslední době točí. Nejdřív tu byl ten navoněnej, odpoledne tě tu vyzvedává Patrik a večer před devátou tě vozí domů ten šedivej.“

        Magda si nervózně odkašlala a snažila se dělat, že vůbec neví, o čem je řeč. Založila si ruce na prsou a nakrčila bojovně bradu.

         Jak sakra mohl táta vědět, jak Filip vypadá? Vždyť táta tyhle věci neřeší, tátu tohle nezajímá, táta přece není ten, na koho si má dávat pozor, to máma, před tou se musí hlídat, ne?

        Ne?

        Táta jako by slyšel, nad čím Magda přemýšlí. „Možná by to chtělo vybrat jiný místo, kde tě bude vysazovat, z koupelny je na Kovářskou přece jen vidět,“ dodal.

         Magdin pohled okamžitě zahanbeně padl k zemi, když si uvědomila, že táta musel být svědkem jejího posledního loučení s Filipem.

         A hlavně toho, jakou mělo podobu.

         Táta se usmál. „Neměli byste mít respirátory, když spolu jedete v tom autě?“ zavtipkoval, aby trochu uvolnil atmosféru.

         Magda se zamračila. „A co, jako?“ slyšela se po tátovi vyštěknout. Připadala si, jako by měla v krku máminu ruku a ta jí začala pohybovat ústy jako maňáskovi. Dokonce i ten útočný tón zněl naprosto přesně jako ten, který používala máma, když se v konfliktu dostala do úzkých. „To jako znamená, že se všema hned spím?“

         „Nic takovýho jsem neřekl,“ hájil se táta.

         „Tak proč mi cpeš tohle?“ ukázala Magda rozhořčeně na balíček prezervativů. „To mi jako nevěříš, nebo co?“

         Táta se opřel rukou o koleno. „Jasně, že ti věřím. Jsi chytrá holka a já ti vždycky budu věřit. A jestli se ohledně vstupu do intimního života hodláš ještě zdržet, budu jedině rád. Ale chci, abys byla připravená a byla v tomhle vždycky o krok napřed, kdyby na to náhodou přišlo dřív. Nehodlám spoléhat na nějakýho cizího kluka, že bude myslet na tebe a tvoje zdraví, tak jak na něj myslíme já a tvoje máma. Takže jediný, co můžu dělat, je mluvit s tebou a tobě vštípit, jak se chránit.“

         Magda rozčilením lapala po dechu a snažila se najít jakákoliv slova, která by mohla po tátovi vztekle mrsknout zpět. Co na tom, že měl pravdu a dávalo naprostý smysl, proč s ní tohle téma chtěl probrat, zvlášť po tom, co se stalo Blance, ale proč se sakra stará teď? Teď, když se předtím nikdy se o nic nezajímal a teď jí tady bude jako největší chytrák pod sluncem zaníceně vykládat, jak mu záleží na jejím intimním zdraví?

       „No, hlavně že na to myslíte s mámou tak moc společně, že mi to tady tajně podáváš, zatímco si máma dělá vlasy,“ rýpla si Magda nakonec. Tátův výraz se vůbec nezměnil.

       „Každej to možná vidíme trochu jinak, ale cíl je stejnej, Majdi. Mamka na to jde na můj vkus možná trochu… represivně. Já si myslím, že už jsi velká holka a zakazování a strašení není úplně vhodnej způsob, jak tohle s tebou řešit. Jednou prostě začneš pohlavně žít a podle mě je lepší ti dát všechny informace zavčasu. A jelikož i podle zákona si už můžeš v tomhle ohledu dělat co chceš, asi už by bylo dobrý přenechat tu zodpovědnost na tebe. My s mámou si můžeme jenom přát, aby sis správně vybrala, co je pro tebe a tvoje zdraví nejlepší.“

       Možná bylo dobře, že hučení fénu nesoucí se z koupelny ustalo a Magda tak nestihla říct nic, co by tátovi ublížilo, i když přesně to chtěla a hodně. Rozčilovalo ji, jak tu táta před ní seděl, ruku měl stále napřaženou vpřed a s klidným výrazem v obličeji ji vybízel, aby si kondomy vzala.

       Strach, že se jí za zády vynoří máma a začne řešit, proč jí táta podává obrovské balení kondomů, Magdu donutil, aby začala okamžitě jednat. Jelikož táta nevypadal, že hodlá ustoupit, Magda udělala dva rychlé kroky vpřed, balíček tátovi vytrhla z ruky a zmizela ve svém pokoji ještě dřív, než máma stačila opustit koupelnu.

       Ještě ten večer Magda krabičku s prezervativy otevřela a chvíli si zabalený kus latexu prohlížela. Samozřejmě věděla, jak kondom vypadá a jak se používá, ale bylo to poprvé, kdy ho fyzicky držela v ruce. Bylo skoro k neuvěření, že v ní tenhle stříbrný obal s kluzkým kroužkem uvnitř dokázal vzbudit tolik pocitů najednou, od vzrušení, po stud a rozpaky.

        Do představ se jí vetřela myšlenka, jaké by asi bylo přesně tenhle kondom použít při prvním milování. Ležela by na posteli, ten pravý by ji líbal na krku a ona by se jako správná, zodpovědná mladá žena vytasila s ochranou, kterou si předtím připravila do kapsy od kalhot.

        Pobaveně se nad tou myšlenkou ušklíbla. Nějak jí neseděla ta verze, ve které by ona měla být tou, která si tuhle záležitost vezme na starost. Není to náhodou pánská ochrana? Neměl by se o tohle starat kluk?

        Nejlépe ten se světle modrýma očima?

        Z úvah ji vytrhlo zabzučení telefonu. Magda zaváhala. Kondom ještě párkrát protočila mezi prsty, pak popadla batoh a rychle ho schovala do peněženky.

       Možná nebylo od věci být připravená.

       Výslovně však odmítala dát tátovi za ten nápad i to nejmenší uznání.

       Vzala do ruky telefon a mrkla, kdo jí píše. Usmála se. Byl to Filip.

       Magdu překvapilo víc věcí, když konverzaci s ním otevřela. Neposílal jí textovku jako obvykle, ale fotku. A na první pohled se zdálo, že je to Vasilovo selfíčko, které Filipovi trochu nečestně ukázala a nad kterým se před pár dny společně zasmáli. Proč by jí ale Filip tu fotku posílal? A kde by k ní vůbec přišel?

       Když si ale Magda v následující vteřině uvědomila, že to není Vasil, kdo je na té fotce zachycený, tep jí vystřelil raketovou rychlostí vzhůru.

       PANEBOŽEPANEBOŽEPANEBOŽE!

       Magda okamžitě vsedě zacouvala na posteli, až zprudka narazila zády do zdi.

       Na tohle bude potřebovat extra oporu.

       Obrázek rychlým kliknutím otevřela a displej si strčila těsně před nos.

       Filipova fotka byla té Vasilově hodně podobná, přesto si Magda hned všimla několika rozdílů, kterými se lišily. Filip na tvé své ležel v posteli oblečený ve svých šedých teplácích (které by měl mít mimochodem soudně zakázané nosit, protože dokázaly odvádět Magdinu pozornost jako kouzlem, protože kdykoliv je měl Filip na sobě, Magda se nedokázala soustředit na nic jiného, než na to, jak mu sotva drží na úzkých bocích). Na fotce mu nebyl vidět obličej, ani jeho typické stříbrné vlasy. Filip se očividně poctivě řídil Magdinými radami ohledně posílání peprných fotek - žádný obličej a žádné inkriminující části těla.

       No, i když…

       Magda zanechala telefon na posteli a vyrazila se projít po pokoji, aby se rozdýchala. Zatímco kroužila po koberci v těch největších kruzích, jaké jí skromný prostor pokojíku dovolil, střídavě si protřepávala ruce a stahovala si límeček trička od krku, aby se mohla lépe nadechnout.

      Sotva se její tělo trochu vzpamatovalo z nálože rozjitřených emocí, Magda se proti pudu sebezáchovy vyrazila na fotku podívat znovu, protože se jí líbilo, jak jí dokázala vyrazit dech.

       Magda si vydržela prohlížet Filipovo do pasu odhalené tělo jen několik vteřin. S tlumeným zapištěním vyběhla až do kuchyně, tam třikrát poskočila na špičkách a pak si se zaduněním opřela čelo o studenou okenní tabuli.

        Rodiče už dávno spali, takže díkybohu nebyli svědky jejího pubertálního výlevu.

        Magda zhluboka dýchala a sledovala, jak se jí sklo před ústy postupně mlží.

        Lhala by, kdyby tvrdila, že si nikdy nepředstavovala, jak Filip pod vším tím širokým oblečením vypadá. Doposud se ke spatření jeho skutečných tvarů dostala nejblíž, když ho zahlédla v černém obtaženém triku a bojové vestě ten den, kdy se seznámili v bytě jeho táty. Od té doby ho potkávala vždycky jen ve volném oblečení, které k Magdině smůle poskytovalo až moc místa pro představivost.

        Teď ale jeho tělo dostala naservírované na stříbrném podnose a bláznila z toho. A i když si myslela, že ví, co se jí u kluků nejvíc líbí, třeba šlachovitá postava nebo holá hruď, tohle – tohle se jí líbilo tisíckrát víc.

       Protože to patřilo Filipovi.

       Magda se ještě několikrát roztřeseně nadechla a pak zlehka přitiskla rty ke sklu. Kolem obtisknuté pusy ještě nakreslila srdíčko, než se pomalu vydala zpátky do svého pokoje.

       Ve čtvrtek se Magda vrátila z rozvozu s Patrikem už po dvou hodinách. Tentokrát to však nebylo proto, že by chtěla takhle brzo končit, ale protože měl Patrik takovou migrénu, že nezvládal řídit. Magda alespoň zadoufala, že o to víc času stráví s Filipem. Sotva mu ale Magda napsala esemesku, obratem jí volal, že se jim něco hodně pokazilo na stavbě a že se vrátí domů až pozdě večer. Protože se ale nakonec domluvili, že se sejdou hned druhý den a podívají se na další premiérový díl jejich seriálu, Magdě to ani tolik nevadilo.

       Magda odemkla a potichu vstoupila do potemnělého bytu. Když za sebou zavírala dveře, zaslechla mámu, jak se nahlas baví s někým po telefonu. Táta zřejmě ještě pracoval, protože v jeho pracovně svítil počítačový monitor. Magda si povzdechla a začala si svlékat z ramen péřovou bundu.

        Když hledala na věšáku prázdné ramínko, na které by ji pověsila, vybavila si Patrikův obličej a jak bledě dneska vypadal. I když se snažil působit, že se nic neděje, Magda viděla, že mu není dobře. Mluvil ještě míň než obvykle, a to bylo co říct, protože v poslední době se spolu nebavili už skoro vůbec. Když Magdu v půl páté vyzvedával, sotva hýbal hlavou, a jakmile zapadlo slunce, při každém prudkém zablesknutí světel mhouřil oči a sem tam tiše sykl bolestí. Na cestě za sedmým zákazníkem se mu udělalo tak zle, že prudce zabrzdil na okresce za městem, vypotácel se z auta, obešel ho a obloukem se vyzvracel do příkopu.

       Patrikův stav se ani po deseti minutách nelepšil, spíš naopak. Magdě tak začínalo být jasné, že bude muset zavolat do restaurace a požádat kluky, aby pro ni a Patrika přijeli. 

        Byl to zvláštní rozhovor, protože přesně jak Magda tušila, nikdo v restauraci nevěděl, že Patrik jezdí rozvozy spolu s holkou, proti které neúnavně brojil celou dobu, co pro restauraci pracovala. Když se tak po dvaceti minutách objevilo auto a z něho vystoupili Janek a Viktor, ani se nesnažili předstírat, že nejsou Magdinou přítomností na místě zaskočeni.

        Kluci bez otálení přispěchali na pomoc Patrikovi, který dřepěl u krajnice opřený o přední kolo auta a k čelu si tiskl šedý sníh. Zvedli ho na nohy, naložili dozadu do Jankova auta a umístili mu mezi kolena červený kbelík, který přivezli z restaurace pro případ, že by znovu zvracel. Magda si sedla k Patrikovi na zadní sedačku. Zatímco ho poutala bezpečnostním pásem, Viktor rychle naskočil do jejich auta a vyrazil odvézt objednávku, kterou nezvládli doručit.

        Janek se pomalu rozjel k Patrikově domovu. I když si dával záležet, aby jel co nejopatrněji a nepřidal svou jízdou k dalšímu zhoršení Patrikovy migrény, i přesto Patrik dvakrát zvracel a poslední dva kilometry sténal bolestí. Magda nevěděla, jak mu pomoct, tak ho jen zúčastněně hladila po zádech.

       Patrika doprovodili až k domovní brance, kde si ho od nich převzal mladší bratr Kamil. Janek se pak Magdy čistě ze slušnosti zeptal, jestli nechce někam hodit autem. Když Magda s díky odmítla, bylo na Jankovi vidět, že se mu ulevilo. Stroze se rozloučil, nasedl do auta a zmizel v křižovatce.

      Magda si protáhla svaly na zádech. To dnešní drama ji unavilo víc, než kdy dokázala jakákoliv práce. Popadla ze země batoh a vydala se k sobě do pokoje. Bylo půl sedmé večer a opravdu to poslední, co dneska chtěla dělat, bylo učit se na zítřejší test z fyziky, ale nebylo zbytí. Jelikož poslední dobou trávila víc času vyděláváním peněz a procvičováním líbacích dovedností s Filipem než studiem, zasednout k učení bylo nevyhnutelné. Musela zabrat, pokud chtěla, aby její vysvědčení na konci roku za něco stálo.

      Jednou nohou už byla ve svém pokoji, když zaslechla pronikavý ženský hlas, který se hlasitě linul z reproduktoru telefonu odněkud z ložnice. Magda se zastavila a zaposlouchala se do něj.

      „Ale prosím tě, bůh ví, jak to vůbec bylo. Holky jsou pitomý, pustí na sebe kde koho, pak se po měsíci rozmyslí, že se jim to nelíbilo a utíkaj si stěžovat na policajty.“

      Magda zpozorněla a vyklonila se zpět do chodby.

       „Já vím, mami, ale tohle asi nebyl úplně ten případ. Já ji znám, je to taková fajn holčina… je jako naše druhá Majda. Proč by si takovou věc vymejšlela,“ kontrovala zamyšleně máma.

      „Hele, ty holky už jsou dneska jiný, než byly za nás nebo za vás. Třeba jenom nechce, aby se o ní říkalo, že je běhna, tak radši obviní chudáka kluka. Je to poslední dobou moderní, teďka to dělá každá druhá.“

      Máma si hlasitě povzdechla.

      „No co? Nemám pravdu?“ ozvalo se z telefonu podrážděně.

       Magda bez dalšího přemýšlení vrazila do ložnice. Tam našla mámu, jak sedí na rohu postele, skládá prádlo a volá přes videohovor s babičkou.

       Máma vzhlédla od pruhovaného páru ponožek. Když uviděla Magdu, že stojí přímo ve dveřích, vyděsila se, jako by se před ní objevila sama smrt. Ponožky přeletěly celou postel, jak se máma vrhla po telefonu, který stál na skříňce opřený o stoh knížek. Zdálo se, že chce hovor narychlo ukončit. Než to ale stihla udělat, Magda nahlas pozdravila.

      „Ahoj babi.“

      „Jé, ahoj Majdinko!“ ozvalo se z telefonu nadšeně. „Ukaž mi ji, Pavlínko, ukaž mi jí, ať ji taky vidím, tu naší holku!“

       Máma se zatvářila jak kyselý citrón, ale poslechla a neochotně namířila telefon na Magdu, která se postavila přímo vedle ní.

      „O čem se bavíte?“ zeptala se Magda s kamennou tváří. Máma zůstala mlčet, ale babička Alžběta se rázně chopila slova.

      „Ale, maminka mi říkala o nějakej holce, co si vymyslela – “

      „Mami, prosím tě!“ skočila jí do řeči máma a po dlouhé době ji Magda mohla zahlédnout s utrápeným výrazem v obličeji. „Magda to neví, teď přišla domů, ještě jsem jí to nestačila říct.“

     „Co je?“ otočila se na ni Magda. Máma sklopila telefon do klína, takže babička neviděla nic jiného, než bílý strop ložnice.

      „Dneska mi říkala Marika na obědě, že u nich na oddělení byli policajti,“ řekla máma tiše. „Že jak tam ležela Blanka s tím mimoděložním, že ji měl na Silvestra někdo znásil- “

      „Ale prosím tě, beztak mu do tý postele vlezla dobrovolně!“ lamentovala babička Alžběta z displeje, ale máma ji netrpělivě okřikla.

      „Mami, už přestaň, prosím tě!“

      „Co-cože?“ vydechla Magda nevěřícně. Pomalu klesla na matraci a hledala v mámině tváři něco, cokoliv, co by ji vyvedlo z omylu. Nějaký náznak, že to všechno jenom špatně pochopila, že nesprávně rozuměla…

       Magda se nešťastně dívala na mámu a ta zpátky na ni. Ani jedna z nich neměla slov.

      „A co má co prosím tě vůbec lézt po nějakých oslavách? Je světová pandemie, pro kristapána! Magdička byla doma, ne? Tak proč tahleta musela někde trajdat?“

      „Hele, mami, já ti zavolám později, ano?“ navrhla máma přešle. Babička však pokračovala.

       „Prosím tě, beztak se opila a akorát se pak zastyděla, koho na sebe nechala vlézt. Zamyslela se vůbec, co se tím rozpoutá? Chudák kluk, mu zničí celej život, hlupaňa - “

      Stačilo.

      Dost.

       Jako by v Magdě něco sepnulo. Najednou měla dost všech těch nenávistných poznámek a nesmyslů, které do nich Alžběta odjakživa cpala jako šlejšky do hus. Už nechtěla slyšet jediné slovo, které vyjde té jedovaté babě z pusy. Magda prudce vstala a začala křičet.

      Křičela a křičela. Z plných plic. Ani nevěděla, čím vším babičku nazvala, protože se naprosto přestala ovládat. Nadávala tak hlasitě, až jí samotné z toho zvonilo v uších.

      Pak Magda vystřelila z ložnice jako blesk. Proběhla do svého pokoje, ani se nezdržovala s rozsvěcováním a do batohu začala strkat všechno Blančino oblečení, které jí tenkrát na Mikuláše půjčila. Nevnímala ani mámin řev za zády, ať se babičce okamžitě omluví, ani tátovy snahy celou situaci uklidnit. Magda sbalila všechno, co chtěla, a vyrazila přímo proti rodičům, kteří stáli ve dveřích do jejího pokoje a snažili se jí domluvit. Oba je zprudka odstrčila z cesty, kvapně vklouzla do bot a strhla bundu z ramínka. Když vzala za kliku u dveří, ucítila na sobě dva páry rukou. Tátovy ruce se ji snažily jemně zadržet na místě, ty máminy se do ní zaťaly nehty jako jestřábí drápy a začaly ji rvát zpátky do bytu.

       Magdě se po chvíli zápolení podařilo s prásknutím rozrazit dveře. S pohledem na chodbu však ona i její rodiče okamžitě ztuhli a přestali se prát. Zírali do očí asi pěti sousedům, kteří bydleli na stejném patře a kteří teď stáli přímo před jejich bytem a znepokojeně si je měřili pohledem.

      „Vašku, doprdele, to mám na vás zavolat policajty, nebo co?!“ houkl do nastalého dramatického ticha rozčileně pan Jonáš, který bydlel ve vedlejší bytové jednotce. „To je poslední dobou pořád u vás, doma mi děti zalejzaj pod stůl a brečí, jak vás slyší se furt hádat!“

       Magdě bylo všechno jedno. Sousedi a jejich hodnotící pohledy, babička, máma, co jí roztrhla bundu, jak se jí snažila vtáhnout zpátky do bytu. Rychlými kroky se prodrala mezi sousedy ke schodišti a rozběhla se po něm pryč.

       „Ahoj Magdi, co tady děláš?“

       „Dobrý den… já jsem přišla za Blani. Je prosím doma?“ zeptala se Magda váhavě. Paní Kratochvílová si kolem sebe pevněji uvázala dlouhý červený župan a přešlápla nervózně místě. Chvíli hledala slova, než promluvila.

       „Magdi, já nevím, jestli je zrovna vhodná doba na návštěvu, nemyslím kvůli kovidu, ale máme to teď takový… náročný, víš,“ dodala ztrápeně.

       Po chvíli ticha si Blančina máma všimla, že jí Magda s nadějí hledí přes rameno. Když se otočila, uviděla, že z pokoje na konci chodby vykukuje Blančina hlava.

      „Zlato, můžu Magdu pozvat dál?“ obrátila se na dceru. Blanka si Magdu chvíli prohlížela a potom přikývla.

      Pytlík sušenek, trs zeleného hroznového vína a láhev citronové mattonky. To jim k občerstvení přinesla Blančina máma asi před pěti minutami, potom odešla, aby holkám poskytla trochu soukromí a ty si mohly v klidu popovídat.

       Magda seděla na zemi s rukama v klíně a sledovala, jak všechno to jídlo do Blanky bez ladu a skladu padá. Blanka hladově hltala, jako by týdny nejedla, sušenky ani víno nekousala, vypadalo to, jako by si soutěžila v jezení a s nějakým žvýkáním nechtěla ztrácet čas.

      Magda si dávala pozor, aby se jí v obličeji naplno nepromítla lítost, kterou cítila, když viděla Blanku, jak zajídá svoje trápení. Nechtěla se jí ptát, jak se cítí, i slepý by viděl, že naprosto mizerně. Od doby, co se spolu viděly naposled, přibrala přinejmenším dvanáct kilo, a bylo jasné z čeho.

       Magda si zkroušeně mnula nehet na pravém palci a vůbec nevěděla, jak by měla svojí nejlepší kamarádce pomoct.

      „Blani?“

      „Hm?“ zamumlala Blanka a vzhlédla od téměř prázdného tácu. Magda se k ní posunula a položila jí ruku na koleno.

      „Kdo to byl?“

       Tahle jediná otázka stačila k tomu, aby se Blančiny oči rozšířily a celý obličej se jí bolestně protáhl.

       „Já nevím,“ zašeptala Blanka a zakroutila hlavou. Pohledem ulpěla na své ruce, v jejíchž prstech křečovitě svírala čokoládovou sušenku. „Já… já si skoro nic nepamatuju.“

        Magda zůstala zticha a sledovala v jejím obličeji plejádu emocí, které se začínaly hlásit o slovo.

        „Hrozně jsme opili, všichni, já jsem odpadla ještě před půlnocí. Vytuhla jsem,“ přiznala zostuzeně Blanka.

        „Kde jste slavili? Viděla jsem na insta, že jste byli u někoho doma,“ zajímala se Magda.

         Blanka přikývla. „Jo, slavilo se u Toma, byla tam půlka třídy.“

         Magda pokývala hlavou.

         „Vasil mi kvůli tobě psal a byl se mnou i venku, aby zjistil, co se s tebou děje,“ sdělila Magda Blance po delší odmlce. Nemohla přehlédnout, jak sebou při vyslovení jeho jména Blanka trhla. „Má o tebe starost, říkal, že se ti nemůže dovolat… a že ani na zprávy mu nedopovídáš.“

         Blanka byla zmínkou o něm viditelně rozrušená. Shrnula zbytky kuliček vína a sušenek do dlaně a chtěla si je rychle nahrnout do pusy, aby se uklidnila. Magda ji chytila za zápěstí.

         „Blani, nech toho.“

         Blanka k ní zoufale upřela oči.

         „Byl to Vasil?“ zeptala se Magda vážně. „To Vasil ti to udělal? Viděla jsem, jak jsi s sebou škubla, když jsem o něm začala mluvit.“

          Blance se začaly z očí koulet slzy velké jako hrachy. Magda bolestně polkla a posunula se k Blance blíž. Vzala její ruku do své, rozevřela jí prsty, skoro s mateřskou láskou jí kapesníčkem očistila dlaň od hroznové šťávy a rozteklé čokolády a pevně jí ruku stiskla v té své.

        „Byl to Vasil?“ trvala Magda na odpovědi.

         Blanka zakroutila hlavou.

         „Ne, ne… já vím, že on by mi to nikdy neudělal. On je fajn kluk, Magdi, fakt, i když se někdy chová jako pako.“

          Magda cítila, jak v ní začíná narůstat pocit bezmoci. Přišlo jí, že nerozumí už vůbec ničemu, co se kolem ní děje.

         „Tak proč - ?“ vyhrkla Magda rozladěně, protože jí Blančina reakce nedávala žádný smysl. Blanka jí však poskytla odpověď dřív, než dokázala svou otázku dokončit.

         „Protože jsem na sobě měla jeho mikinu,“ zasténala. „Pořád v nose cítím tu jeho voňavku a kdykoli si na to vzpomenu, tak se mi hned vybaví on. Ale on to nebyl, Magdi, věř mi, já… já… tohle by Vasil neudělal, nikomu, nikdy.“

        Magda taky nevěřila, že kluk jako Vasil by dokázal takovou ohavnost udělat. Ale také si třeba nikdy nemyslela, že se taková věc může stát někomu v jejím blízkém okolí. A jaká byla pravděpodobnost, že se to stane zrovna Blance? Holce, která měla pro strach uděláno, která měla vždycky na všechno odpověď, buď slovní nebo fyzickou?

       „Já ti to věřím, Blani,“ špitla Magda.

       Blanka tiše fňukla.

       Magda z ní ani na vteřinu nespustila oči. Nechtěla Blance vykládat, že se o tom, co se jí stalo, dozvěděla od mámy, a díky jejímu výlevu při hodině chemie to už pravděpodobně věděla celá třída. Blanka si nezasloužila slyšet, že se její neštěstí doneslo (nejenom) k Magdiným uším jen proto, že si několik nemocničních sester chtělo zpestřit konverzaci při obědové pauze.

       „Blani?“ ozvala se po chvíli Magda.

       „Jo?“ hlesla Blanka a utřela si nos do rukávu.

        „Ten… ten člověk, co to udělal… on tě… jak tě…?“ koktala Magda a vůbec netušila, jak se na takovou citlivou věc zeptat.

        Blanka potáhla nosem a osušila si zápěstím oči. „Já si toho moc nepamatuju,“ přiznala znovu popravdě a pokrčila rameny. „Pili jsme panáky, od všeho trochu, každej přinesl, co našel doma nebo někde splašil. Dost jsme to míchali. Vím, že jsem byla úplně vyřízená a hledala nějaký místo, kde bych si mohla lehnout. Tomův brácha byl na Silvestra v Praze u kamarádů, takže jsem si zalezla k němu do pokoje do postele a tam jsem usnula.“ Blanka zamrkala a znovu si utřela nos. „Pak jsem se probudila o půlnoci, probraly mě rány, jak kluci odpalovali na zahradě rachejtle. Matně si pamatuju, že… že…“ Blance se zadrhl hlas v krku. Bylo vidět, že bojuje s tím, aby pokračovala ve vyprávění. Magda ji pevněji chytila za ruku a pokývala povzbudivě hlavou.

        Blanka našla odvahu mluvit dál. „V-vzbudila jsem se, protože ta postel byla hned u okna a jak kluci pálili jeden ohňostroj za druhým, chvílema bylo venku světlo jako přes den. Pamatuju si, že se mi hrozbě blbě dejchalo, protože mi ležel na zádech a jak mě - “ Blanka se zarazila. Nedokázala to slovo vyslovit. Místo toho polkla. „ – tak mi pořád tlačil obličej víc a víc do polštáře. Pak jsem musela usnout. Probudila jsem se asi ještě asi třikrát, a vždycky… vždycky byl na mně. Ráno už jsem tam byla sama. Punčocháče jsem měla pod sukní natažený na půl žerdi a tak divně šikmo, takhle bych si je sama nikdy nenatáhla, i kdybych byla sebevíc opilá," přemýšlela Blanka, jako by byl snad potřeba další důkaz o tom, že se jí to doopravdy stalo.

       Magdě se z té představy dělalo zle. Napadlo jí, jestli by byla schopná takové věci zabránit, kdyby se tenkrát s Blankou nepohádala a Silvestra oslavila společně s ní.

        Blanka po chvíli zamyšleně dodala: „A i když jsem vlastně asi věděla, co se stalo, vůbec jsem si to nechtěla připustit. Úplně jsem to vytěsnila. Jako blbej sen. Normálně jsem pak s klukama druhej den uklidila celej barák a pak jsem jela domů autobusem.“

       Holky se pohroužily do posmutnělého ticha plného lítosti a přemítání co by kdyby.

       Blanka od sebe po chvíli vztekle odstrčila tác s talíři a skleničkami, až nádobí zazvonilo.

       „Blani, promiň,“ spustila s tím zvukem najednou Magda. „Možná kdybych nebyla pitomá žárlivá blbka, třeba bych tam byla, kdybych nebyla v tej debilní izolaci, možná bych mohla…“

        Magdina slova vyzněla do ztracena.

       I když si nepřála nic jiného, než odsud dnes odejít s Blančiným odpuštěním a napravením jejich pošramoceného přátelství, věděla, že je sobecké něco takového po Blance chtít. 

       Její nejlepší kamarádka si teď potřebovala zahojit mnohem větší bolest.