_5_

      „NO TAK TO KECÁŠ!“ výskala Blanka s dětskou radostí a střihla si před Magdou oslavný taneček. Magda se se zrudlými tvářemi chichotala.

      „Blani, nech toho,“ prosila ji se smíchem, Blanka však házela rukama nad hlavou a smyslně kroužila boky.

       „Bože můj... ahhh... ukaž mi to ještě jednou!“ křikla Blanka, skočila k Magdě a přes rameno se znovu zadívala na Vasilovu fotografii. Pak se se slastným vyjeknutím svezla po Magdiných zádech až na zem.

      „Zvedej se, ty blbe,“ křenila se Magda a zvedala Blanku ze studeného trávníku. Blanka vyskočila na nohy, upravila si dlouhé černé kadeře a vydechla.

      „Holka, you wanna kill me or what?! Jak se tohle vůbec stalo? Že ti nejvíc hot týpek pošle fotku? To se nedivím, že jsi dneska byla úplně mimo! Za takový fotky si musíš zaplatit, nebo jak to funguje?“

      „Hele, já ani nevím, prostě jsem jen udělala strašnou blbost, a takhle to dopadlo.“

       Blanka uznale pokývala hlavou.

      „No já už se taky nadělala kravin a nikdy jsem z toho neměla fotku nejvíc sexy borce v directu.“

      Obě se začaly smát.

      „Ty Blani?“ zarazila se Magda a chytila Blanku za loket. „Něco ti kape z tašky...“

      „OMG né!“ křikla Blanka a rychle otevírala kabelku. „Já nám na cestu udělala do termohrnku cappuccino! Do hajzlu!“ nadávala Blanka a začala vytahovat zmáčené věci z kabelky. „S mandlovým alprem... bože, víš, jak to bude smrdět?“ posteskla si Blanka a obě se začaly zase smát.

     Další večer, když Magda projížděla nedaleko Moskevské ulice, rozhodla se, že se tam zajede podívat. Projela parčíkem u kolonády, u magistrátu zahnula doprava a objevila se v úzké, špatně osvětlené uličce. Seskočila ze sedla a kolo vedla dalších třicet metrů. Když se pak vynořila na konci Moskevské ulice, vrátily se jí vzpomínky na tehdejší večer. Jako by znovu viděla všechna ta obrovská vozidla s modrými majáky, policisty, hasiče v těžkých oblecích a zakuklené záchranáře.

      Pomalým krokem pokračovala po protilehlém chodníku, očima hleděla ke čtvrtému patru, kde muž bydlel, a hledala, která z oken patří k jeho bytu. Nesvítilo se v žádném z nich, jen se v nich odráželo žluté světlo pouličních lamp.

      Magdě se z toho udělalo smutno.

      Bylo něco po půl třetí v noci a Magdu probudil hluk ozývající se z kuchyně. Magda unaveně zamžourala do tmy a otočila se na druhý bok, aby viděla na dveře pokojíku. Marně se snažila zaposlouchat do zvuků, které se zdály být hlasitější a nabíraly postupně na intenzitě.

      Magda se posadila, prohrábla si vlasy a pomalu se vydala směrem ke dveřím. Tam zůstala stát a nastražila uši, aby slyšela, co se v bytě děje.

      „Pavli, prosím tě, nech toho. Netřískej s tím tolik,“ slyšela tátův chlácholivý hlas. Máma ho podle všeho záměrně ignorovala, ozval se tříštivý zvuk rozbíjejícího se nádobí. „Magda spí, prosím tě, vždyť ji vzbudíš,“ šeptal táta naléhavě. Magda slyšela, jak máma dupe po kuchyni.

      „Ty si jako myslíš, že to takhle může jít dál? Že se budeš doma válet a já budu na tebe a na ni vydělávat? Že já se kvůli vám strhám? To se teda pleteš!“ štěkala máma rozzuřeně a pochodovala po kuchyni jako voják.

      „Pavli, vždyť jsme do června měli to odstupný, a teď mám ty zakázky od - “

      „Jo, ty myslíš ty tvoje prácičky?“ skočila mu máma okamžitě do řeči. „Kolik na tom vyděláš za měsíc, pět tisíc? To přeháním! Vždyť i Magda si vydělá tím pitomým ježděním na kole víc než ty!“

      Táta si povzdechl.

      „Teď je to s prací blbý, Pavli. Já nechci dělat za almužnu, vždyť víš, jak mi to v práci nastavili. Buď pracovat za šedesát procent, nebo vyhazov.“

      Máma se hystericky rozesmála.

      „Jo, tak se radši budeš válet doma zadarmo, hlavně nemakat za almužnu!“

      „Pavli, vždyť jsme to už spolu řešili, ty jsi s tím souhlasila, že si najdu místo, kde mě zaplatí - “

      „Ale to jsem netušila, že si budeš válet prdel doma ještě v listopadu!"

      „Vždyť víš, že tu práci hledám - “

      „Asi ne DOST!“ zaječela máma, teď už se vůbec nesnažila být potichu. Následovala krátká pauza. „Makám od rána do večera, po nocích. A jak vy to tady vedete? Když se vrátím, nic není hotovo, na všechno kašlete, máma to udělá, že jo? Není nakoupeno, vyluxováno, vypráno, nic! Vám je to úplně jedno, do čeho se vrátím já, Magda si vždycky vypadne na to svý debilní kolo, ty si sedíš u počítače a děláš, že pracuješ, místo toho paříš hry a myslíš si, že jsem úplně blbá a nevím to?“

      „Pavli,“ ozvalo se prosebně, máma však pokračovala.

      „Měla jsem po třech nočních hned denní, víš to, nebo je ti to úplně jedno a jsi rád? Hlavně že tu nejsem a ty máš klid?“

      Táta si zhluboka povzdechl. To mámu rozčílilo snad ještě víc.

      „Počkej! Kam si jako myslíš, že jdeš? Řekneš mi k tomu taky něco, nebo jako vždycky zdrhneš?“

      „Pavlíno, dost. Stačilo. Jsou tři ráno. Jdeme spát.“

      „No tak to teda nejdeme! Já jsem neskončila.“

      „Ale já jo.“

      „Nikam nepůj - “

      Ozvala se tupá rána. Magda sebou polekaně trhla a vytřeštila oči do tmy. Nastalé ticho bylo děsivě dlouhé.

      „To jsi neudělal,“ zasyčela máma nenávistně.

       „Jdeme – spát.“

       Ozvalo se mlasknutí, jak někdo někomu vrazil facku. Pak slyšela šoupání židlí po dřevěné podlaze, máma s tátou spolu zřejmě zápasili a strkali do sebe.

      Magda překotně přemýšlela, jestli má nějak zasáhnout, třeba rodiče okřiknout a zkusit celý konflikt ukončit. Zůstala však stát za dveřmi. Slyšela, jak máma tátovi nadává a zřejmě ho bije dlaněmi.

      A pak celý souboj naráz utichl. Magda nedokázala rozluštit, co se děje. Nepřišlo jí, že by někdo někomu uštědřil nějakou velkou ránu. Třeba rodiče přišli k rozumu a přestali se prát?

      Za několik vteřin se jí dostalo odpovědi. Tmavá silueta dvou těl se mihla kolem Magdiných dveří, když se Magda naklonila blíž, slyšela, jak oba hlasitě oddychují a zuřivě se líbají.

      „Ale no tak, fuj,“ špitla Magda znechuceně. Vrátila se zpátky do postele a do uší si dostatečně nahlas pustila relaxační hudbu.

      Když se Magda druhou listopadovou sobotu probudila po desáté dopoledne, cítila se neobvykle odpočatě. Možná to bylo tím, že máma měla službu, a tak jí nervózně nepostávala za dveřmi, každých deset minut podrážděně nenakukovala do pokoje a neptala se, když už bude laskavě vstávat.

      Magda se došourala do obývacího pokoje a rozhlédla se. Nikdo v něm nebyl, v celém bytě vládlo nezvyklé ticho. Zapřemýšlela, jestli táta neříkal něco o tom, že by dnes někam vyrážel.

     Chvíli postávala v kuchyni, pak zapnula umělohmotnou rychlovarnou konvici, do svého puntíkovaného hrnečku si připravila pytlík černého čaje a mezitím, než se voda uvařila, s chutí snědla proteinovou tyčinku a jeden hodně zralý banán.

      Cítila se trochu nevděčně, když si uvědomila, jak je příjemné být v bytě sama. Ani si nepamatovala, kdy se jí toho naposled dostalo. Táta byl už vlastně součástí vybavení bytu, každý den ho někde v bytě našla, většinou usazeného na židli v pracovně nebo ležícího a neslyšně pochrupujícího na gauči. I když byl táta tichý a ohleduplný spolubydlící, jeho každodenní přítomnost Magdu znavovala a nechápala, jak se předtím docela společenský člověk může na tři čtvrtě roku dobrovolně zavřít v bytě a nevycházet.

      Ale teď měla celý byt pro sebe.

      A hodlala toho využít.

      Pustila si hodinovou verzi Boss bitch od Doja Cat na YouTube, tentokrát pořádně nahlas a do reproduktorů, aby písničku slyšela ve všech místnostech. V koupelně si na umyvadlo připravila barvu na vlasy a rukavice, přetáhla si přes hlavu tričko od pyžama, po krátkém váhaní se vysvlékla i z pyžamových kalhot a odsunula raději i chlupatou předložku pod umyvadlem, nechtěla riskovat, že ji zničí.

      Secvakla si horní prameny na temeni hlavy a do rukou si vymáčkla trochu barvy. Začala ji vtírat do vlasů, nechala se přitom unášet melodií písničky a lehce se pohupovala do rytmu.

      Když barvu nanesla na celou hlavu, stáhla všechny vlasy do drdolu a překryla jej průhlednou potravinářskou fólií.

      Dotančila do pokoje a hudbu ještě víc zesílila. Tančila po pokoji a užívala si svobody.

      Po dvaceti minutách se ve vchodových dveřích objevil táta a táhnul s sebou čtyři k prasknutí narvané nákupní tašky. Nahlas Magdu pozdravil, aby ho slyšela, a tašky s nákupem s vypětím sil postavil doprostřed chodby.

      Magda zakopla o roh dřevěné postele, jak se rychle vrhla k počítači, aby hudbu zeslabila. Nohou jí projela ostrá bolest. Magdě se tou bolestí zkřivil celý obličej.

      „Nepouštěj mě nakupovat, když jsem hladovej,“ řekl táta pobaveně, když s rukama založenýma v bok stál nad nákupními taškami a tvářil se, jako by vyhrál závod. Vypadal, že je rád, že celý nákup donesl najednou a nemusel se do auta vracet pro zbytek.

      Magda se s tepající bolestí v malíčku dobelhala do chodby, aby tátovi s těžkým nákupem pomohla. Když však zjistila, že unést i jednu tašku je nad její síly, vzala největší položky do náruče a řekla si, že nákup odnosí do kuchyně postupně.

      Když si všimla tátova překvapeného výrazu a ucítila na sobě jeho zkoumavý pohled, došlo jí, že tu před ním stojí jen ve spodním prádle. Najednou jí přišla tahle situace naprosto nevhodná a cítila, jak je jí nepříjemné, že se na ni dívá.

      Táta si ji chvíli mlčky prohlížel, a pak řekl: „Je to vůbec možný, jak ti narostly stehna? To kolo je pekelně znát!“ řekl uznale. Popadl dvě tašky, prosmýkl se kolem Magdy a zamířil dále do bytu. Magda zůstala stát v chodbě, mračila se a přemýšlela o tom, co táta řekl. Pak se váhavě předklonila a podívala se na stehna, o kterých si do té doby myslela, že jsou pořád stejná.

      Pak si všimla, že si strhla kus nehtu na malíčku a teče jí z něj krev.

      Uvelebila se v posteli s avokádovým salátem a na notebooku pustila další díl Himym. Spokojeně žvýkala a v duchu se chválila, jak se jí salát povedl. Udělala ho velkou mísu, aby zbylo i na rodiče.

      Po pár minutách ji seriál začal nudit a Magda automaticky sáhla po telefonu, aby se podívala, co je nového.

     Rychle projela všechny sítě, Instagram si jako sladkou tečku nechala naposled. Dnes však Vasil nic nepřidal, což bylo neobvyklé. Aby se ujistila, vyťukala jeho uživatelské jméno do vyhledávače a podívala se, jestli jí opravdu nic neuteklo.

      Ne, Vasil opravdu dnes nic nepřidal.

      Začala nevědomky listovat jeho staršími posty a důkladně si prohlížela každou jeho fotografii. Přemýšlela nad tím, že Vasil je jediný kluk, ke kterému kdy pocítila takhle silnou fyzickou přitažlivost. Musela uznat, že láska ke Svobodovi v první třídě byla také hodně intenzivní – s úsměvem zavzpomínala, jak po nocích slzela do polštáře, když ho prvního května přistihla s Horvátovou, jak se pusinkují pod rozkvetlou třešní před školou.

     Vasil a jeho oči Magdu upoutaly hned první školní den, když vstoupila do třídy plné cizích lidí. Když si vybírala lavici, ve které bude následující rok sedět, podvědomě si vybrala tu ve stejné řadě. Posadila se tak, aby mezi ní a Vasilem zůstalo jedno volné místo (které později obsadila Blanka), a ona tak mohla při každé konverzaci se spolusedící očima sklouznout i k tomu tajemnému klukovi.

      Magda neuměla přijít na kloub tomu, čím se Vasil od ostatních kluků tolik liší a proč se ve srovnání s ním zdají být obyčejní a nezajímaví. Vasil v ničem příliš nevynikal – nebyl nejvyšší, nebyl nejchytřejší, nejrychlejší ani nejsilnější. Na konci prváku kluci začali vytahovat a postavy se jim až podivně rychle prodlužovaly a sílily, Vasilovi však ne. Ten zůstával pořád stejný, jen se mu pod kůží začaly rýsovat pevné, ne příliš objemné svaly. Neměl na těle příliš tuku, každý sval byl proto na jeho štíhlé postavě vidět.

      Vasil měl zvláštní nadání strhnout k sobě pozornost, i když o ni nežádal. Hned první týden školy jako by i kluci ze třídy vycítili sílu Vasilovy osobnosti a začali se kolem něj sdružovat. Magda nikdy neslyšela, že by o sobě Vasil mluvil negativně, nikdy se neshazoval, nepodceňoval. Vždycky kráčel narovnaný s bradou vytrčenou dopředu. Dával si záležet na tom, aby byl upravený, oblečení měl čisté, vyžehlené. Rád používal velké množství vůně a po chvíli po něm voněla celá místnost, ve které se zdržel, nebo chodba, kterou prošel.

      Vasil dlouho platil za namyšleného frajírka, který si úzkostně střeží svůj dokonalý vzhled a bílé air maxy. Pak se ale ukázalo, že ve Vasilovi dřímá jakási zvířecí divokost, nespoutanost, která se projevila v momentech, ve kterých to nikdo nečekal. Magda si dobře pamatovala ten únorový den, kdy se vraceli do školy z exkurze v městském muzeu. Ten den hustě sněžilo, mrzlo až praštilo, na všem seděla hustá, neprostupná mlha. Když procházeli kolem jezírka v parku, někdo ze třídy hlasitě zakřičel, ať celá skupina zastaví, že se v zamrzlém jezeře topí pes.

      Všichni se kvapně rozprostřeli po břehu a slepě mžourali směrem, ze kterého tušili přicházet nešťastné psí vytí. Než byla většina z nich vůbec schopná zaostřit na malou tečku svíjející se ve smrtelné křeči uprostřed jezírka, Vasilova černá péřová bunda s kožichem už se válela na zemi. Vasil kopnutím rozbil ledovou kru u břehu, skočil do vody a začal se brodit mrazivou vodou k psovi. Celá třída v šoku sledovala, jak se Vasil po krk ponořený ve vodě pohybuje zamrzlou hladinou a pěstmi si probourává si cestu vpřed. Vše se odehrávalo za hysterického řevu třídní učitelky, ta na Vasila volala jeho příjmením a nařizovala mu, ať se okamžitě vrátí zpátky. V obličeji byla bledá jako smrt.

      Vasil ji neposlechl. Po několika okamžicích se probojoval k psovi, chytil ho za kůži na krku, vytáhl ho kousek nad hladinu a pomalým tempem se spolu vydali zpátky ke břehu.

     Když se celí promočení vydrápali na souš, Vasil se choval, jako kdyby se vůbec nic zvláštního nestalo. Popadl svou bundu, přehodil ji přes psa a přitiskl ho k sobě.

      Po chvíli přiběhla uplakaná postarší paní, Vasila líbala na tváře a děkovala mu, že zachránil jejího čtyřnohého miláčka. Vasil jen mlčky přikývl, vydal paní třesoucího se hrubosrstého jezevčíka, oblékl si bundu a tím považoval celou událost za uzavřenou.

      Vasil se na zbytek dne oblékl do úboru na tělocvik a mokré oblečení si ležérně rozvěsil na radiátory ve třídě. A i když neuschlo a Vasil se tak vydal domů v krátkých červených kraťasech a promáčených zablácených botách, nevypadalo to, že by ho to nějak zvlášť obtěžovalo.

      Když se pak zbytek týdne a vlastně celého měsíce řešilo jeho pro holky hrdinské, pro kluky obdivuhodné a pro učitele a ředitele nezodpovědné chování, Vasil tomu beze slova přihlížel, jako by nechápal, kvůli čemu je ten povyk.

      Magda si všech jeho dvě stě čtyřicet příspěvků prohlížela asi hodinu, k nejoblíbenějším fotkám se pak pořád dokola vracela.

      Pak jí cinklo upozornění, že Blanka přidala novou fotku, což Magdu probudilo z jakéhosi transu. Byla si jistá, že pokud by ji nic nevyrušilo, zasněným listováním ve Vasilových fotkách by klidně strávila další dvě hodiny.

      Magda si Blančinu nejnovější fotku rozklikla a zadívala na její rozesmátou tvář, jak se na ni zubí z displeje zpět. Blanka byla silně nalíčená, umělé řasy jí sahaly těsně pod obočí a černé tlusté linky měla protažené daleko ke spánkům. Vším tím konturováním a možná i filtrem se jí změnil výraz ve tváři a Blanka vypadala trochu jako někdo cizí, někdo, koho Magda neznala. Nos měla Blanka najednou mnohem užší a lícní kosti jí nezvykle vystupovaly z obličeje.

      Magda cítila, jak se v ní mísí rozporuplné pocity. Fotka jako taková se jí líbila, ale nezamlouvalo se jí, že ze sebe pro pár lajků Blanka dělá někoho, kým není. Proč se na internetu ukazuje jako dokonalá instagramová kráska s dokonalou pletí a bezvadnou postavou, když každý, kdo ji zná osobně, ví, že Blanka je sice hezká, ale ne tak dokonalá, jak se na Instagramu snaží prezentovat?

      Náhle se u Blančiny fotografie mezi jinými v komentářích objevila Vasilova přezdívka.

     Vasil komentoval.

      Magda zadržela dech a cítila, jak jí břichem projela ostrá bolest, jako kdyby ji někdo bodnul nožem. V tom okamžiku se jí hlavou prohnalo obrovské množství myšlenek, jedna hlasitější než druhá. Ten nápor ji donutil vyskočit na nohy a projít se po pokoji.

     Proč jí Vasil píše? Proč jí tu fotku komentuje? Proč zrovna Blance? Píšou si spolu? Mají spolu něco? Proč se Blanka vůbec fotila? Pro koho? Pro něj?

     Proč vůbec přidala fotku takhle pozdě? Nemá na práci nic jiného, než si v devět večer dělat full face make-up?

      Magdino tělo se pralo s náhlým přívalem zmatených emocí. Byla zklamaná, naštvaná, žárlila. Zároveň se v duchu trestala za to, že se na Blanku zlobí.

      Tohle přeci není její chyba...

      Nebo je?

      Magda přiskočila ke skříni a začala v ní vztekle hrabat. Polovinu oblečení vyházela na zem, než se jí v rukou objevily její oblíbené kalhoty. Nepamatovala si, kdy je na sobě měla naposled. Za posledního tři čtvrtě roku neměla moc příležitostí je vynosit, většinu času doma trávila v pohodlných teplácích nebo v práci ve sportovních elastických legínách.

      Vysvlékla se z pyžama a začala se soukat do džínů. Netrvalo dlouho a Magda s bolestivým prozřením pochopila, že se do nich nevejde. Kalhoty už jí absolutně neseděly. S vlhkýma očima se dívala do poloviny stehen. To byla hranice, kam byla schopná nohavice vytáhnout.

     Táta měl pravdu.

      Pocítila ke svému tělu šílenou nenávist a odpor. Nechápala, proč se jí tohle stalo. Za týden je na kole schopná najet několik desítek kilometrů, nemá být sakra hubená a ne tlustá?

      Řešení nehledala dlouho. Rozhodným krokem zamířila do koupelny, kde se zamkla. Klekla si před záchodovou mísu, strčila si ukazováček a prostředníček do krku a vyzvrátila celou večeři.

      Avokádo.

      Blbko.

      Tučný jak blázen.

      Pak se nediv, že jsi tlustá.

     Stalo se pravidlem, že když měla Magda rozvoz, cestu si pokaždé naplánovala tak, aby se na pár minut mohla zastavit před majestátným domem v Moskevské ulici a mohla si zkontrolovat, zda se v oknech ve čtvrtém patře něco nezměnilo. Za ty čtyři týdny přesně věděla, v jakém okně jsou zatažené závěsy a znala i přesnou výšku spuštěných žaluzií v rohovém okně. 

      Vše však zůstávalo tak, jak to nájemník zanechal v den, kdy ho odsud odvezla sanitka.